Naivní. Na začátku snažení si to vše plánovala. Věřila, že to vyjde rychle. Připravovala si různé verze oznámení, hledala vhodné předměty. Nikde neviděla problém, proč by to nemohlo jít, ale čas pomalu ubíhal a stále nic. Nejdříve si to nepřipouštěla, ale později ji to začalo uvnitř tížit. Hloupá. Nedokázala o tom mluvit, ale ani nedokázala fungovat, aniž by na to nemyslela. Sžíralo jí to zevnitř, postupovalo to rychle a její naděje se rozplynuly jako pára nad hrncem. Vyhrálo to. Její bolest nebyla vidět, ale její srdce krvácelo tak silně, že už to nemohlo zhojit zcela nic. Konec se blížil. Rozbitá.
Pěkně napsané 🙂
Ty bláho, tohle píšeš ty sama? Musela jsem si to přečíst dvakrát. Dost takové syrové, ale krásné. Líbí se mi to.
ano, já sama 🙂
Tohle je hodně dobře napsané. Úplně pociťuji ty pocity.
Dost dobře vykreslená situace a pocity… jak kdybych se ocitla v její situaci a prožívala to s ní…