Už jako dítě se bál bouřek, a ani teď se to nezměnilo. Byl již dospělý, ale i tak měl panický strach z bouřek. Dnes bylo zataženo a on se necítil nejlépe. Vlezl si do komory, kde byla tma a nebylo vidět ven. Vždy se tam chodil schovávat, když se blížila bouřka. Ona už věděla, že tam je schovaný. Sedla si k němu, „Neboj se, jsem s tebou,“ pohladila ho po rameni. Objala ho a konejšila. Zahřmělo. Cukl sebou. „Pšt, je dobře,“ hladila ho po rameni. Pustila rádio, které sem kvůli němu dala, aby neslyšel bouřku. Zůstali tam, dokud bouřka nepřešla.