Nechtěla ztratit svoji kamarádku, a tak raději potlačila záporné emoce a jen se usmála. Kamarádka pro ni byla cenná a nechtěla ji ztratit kvůli nějaké blbosti. Vzala si sluchátka a pustila do nich hudbu. Chtěla se odreagovat, chtěla zapomenout… chtěla vrátit čas, chtěla žít jinak. Avšak musela zatnout zuby, a jít dál. Uzavřela se před okolním světem. Jediná věc, které se začala svěřovat, byl její dětský deníček, který si psala jako malá holka. On měl pochopení, on nechal do sebe čmárat a snášel všechny její emoce. Jemu se nemusela omlouvat. Nemusela mu nic vysvětlovat, jen napsala, co cítí… byla volná.