Dokázali to a získali tento byt. Měla svůj kreativní kout. On měl zase svůj. Mohli tvořit, spolu a přitom každý zvlášť. Právě se rozplývala nad novými hrníčky, když ji zaujalo něco venku. Vykoukla z okna. Pozorovala osamocenou houpačku na kopci. Podívala se na stromy za ní, byly bez hnutí. Přitom měla pocit, že zahlédla, jak se houpačka lehce pohnula. Usmála se. Zakroutila nad tím hlavou. Něco se jí jen zdálo. Chvilku houpačku pozorovala a uviděla to znovu. Jemný pohyb, ale nikdo tam neseděl. Zas a znovu. Je blázen? Nemohla od houpačky odtrhnout pohled, vyrušilo ji až lehké škrábání na zeď.
Zajímavé… má se člověk bát? 😀
Třeba foukal vítr takovým směrem, že se nehoupaly listy na stromě, ale pouze houpačka 😀
Tak to je hodně zajímavé. Až mi i ke konci proběhla husí kůže. 😀
Stejně jako Enthu, šla mi až husí kůže při čtení,… je to moc zajímavé, čekala jsem nějaký zvrat, ale zatím jen lehké náznaky… 🙂
Jinak ❤ moc ti děkuju za komentář! A za starost, potěšilo mě to a zároveň i mile překvapilo ❤ jsem v pořádku, jen se na mě nahrnulo moc smutných událostí a zpráv a neměla jsem vůbec energii psát na blog… snad to bude všechno brzy lepší 😐 ale děkuju ti, že ses zajímala ❤