Slovy nelze vždy vyjádřit to, co opravdu cítíme. Někdy to nelze ani činy, někdy to jde vidět v očích toho druhého. Říká se, že oči jsou dveřmi do duše, proto se musíme zadívat a zkusit to tam vidět. Ale co když tam uvidíme, co nechceme? Co když tam uvidíme, co nemáme? A co když tam neuvidíme nic? Sneseme bolest? Sneseme zklamání? Co vše sneseme? Buďme k sobě i ke druhým upřímní. Nic si nenalhávejme. Klamat sebe samého je to nejhorší. Kdo nám pak odpustí, když my sami toho nejsme schopni? Dokážeme si sami odpustit to lhaní? Tu bolest? To zklamání?Klamání
Slovy nelze vždy vyjádřit to, co opravdu cítíme. Někdy to nelze ani činy, někdy to jde vidět v očích toho druhého. Říká se, že oči jsou dveřmi do duše, proto se musíme zadívat a zkusit to tam vidět. Ale co když tam uvidíme, co nechceme? Co když tam uvidíme, co nemáme? A co když tam neuvidíme nic? Sneseme bolest? Sneseme zklamání? Co vše sneseme? Buďme k sobě i ke druhým upřímní. Nic si nenalhávejme. Klamat sebe samého je to nejhorší. Kdo nám pak odpustí, když my sami toho nejsme schopni? Dokážeme si sami odpustit to lhaní? Tu bolest? To zklamání?