Nemůžu. To nemůžu udělat. Držela v rukou kliku a panikařila. Nikdy neměla tyto stavy úzkosti, a přesto nedokázala ty hloupé dveře otevřít. Nedokázala vyjít ven z domu. Bála se kontaktu s lidmi. Něco se v ní zlomilo. Přála si jen zahrabat se a dělat, že neexistuje. To jí šlo přece dobře. Nikdo ji tu neznal a netušil nic o její minulosti. Mohla začít znovu. Nedokázala jít dál. Ruka se jí třásla. Přerývavě dýchala. Potila se. Zakroutila hlavou a vběhla zpátky do domu. Na tohle nemám. Ani včera ani dnes to nevyšlo. Pro jistotu zamkla dveře. Kdoví zda někdy vyjde ven.
Umíš tak moc krásně psát, že to prožívám s tou postavou. 🙂
děkuji 🙂
Opravdu velice povedené. Máš dar na psaní.
Paráda, jako vždy! Nechceš někdy napsat knížku? 🙂
musím přiznat, že dříve jsem si to přála, ale teď o tom už tolik nepřemýšlím 🙂