Seděla na římse a dívala se dolů. Přemýšlela o svém životě, o tom, jaké to je, a jaké by to mohlo být bez ní. Přemýšlela nad tím, co udělala špatně, proč se dostala až sem. Co to způsobilo, ale ať si to přehrávala, jak chtěla, neviděla nikde žádnou chybu. Nedokázala pochopit, proč se cítí tak na dně. Proč už nevidí jinou cestou? Sledovala, jak pod ní plynou životy ostatních, ani se nestaví… všichni neustále někam spěchají. Říkala si, že ten spěch jednou všechny dožene na stejnou římsu, na které sedí. Naklonila se více, zhluboka se nadechla, zavřela oči a slétla.