Venku se barvilo listí do nejkrásnějších barev… příroda si hrála se štětcem. Milovala podzimní barvy. Milovala podzim. Oblékla si kabát a šla se projít. Chtěla být chvíli sama, ale stejně sama nebyla. Nikdy sama nebyla, jen to neviděla. Vešla do obory. Zvedla hlavu a pohlédla na veselé barvičky listů. Rozhlédla se. Sešla z cesty a ponořila se do lesa. Vzala do rukou listí a vyhodila ho nad sebe. Začala se točit dokola a jako blázen se smála. Nechala na sebe listí padat. Byla šťastná. Poprvé v životě necítila smutek na podzim, ale štěstí. Poprvé v životě byla štěstím bez sebe.