Myslela si, že už ji štěstí nepotká. Že jejím osudem je být sama, nepoznamenaná láskou ani splněním snem. Byla o tom tolik přesvědčena, že neviděla nic jiného… ani neviděla toho hocha, který jí byl neustále nablízku. Až když byl pryč, pocítila stesk. Došlo jí, co celou dobu přehlížela. Naštěstí nebylo pozdě, on tu stále byl. Chytl ji za ruku a jí projela energie, kterou neznala. Najednou se cítila tak silná, tak šťastná a usmívala se, aniž by znala důvod. Jejím osudem nebylo být sama, osud jí přál najít životní lásku v pravý čas, aby si jí vážila… aby ji pochopila.