Jsem rozbitá. Je to má chyba. Já jsem rozbitá. Jsem rozbitá. Jsem rozbitá. Myšlenky, které mi lítají hlavou a nejdou zastavit stejně tak jako slzy. Jsem rozbitá. Jak to mám přijmout? Je nějaká cesta ven? Proč se mu to děje? Proč má mě? Proč si našel mě, tu rozbitou? Už nemůžu. Nemám sílu pokračovat. Nenávidím se. Bude to tak lepší. Rozbité nikdo nechce. Uleví se všem. Jen zklamávám a ubližuji. Je mi to tak líto. Všem se omlouvám, ale už nemůžu. Nedokážu to. Vážně mě to mrzí. Naposledy setřu slzy, nadechnu se na tomto světě a vykročím do prázdna. Sbohem.
Tak to je silné… velmi bolestné.
To je velice silné.
Běhá mi mráz po zádech. Umíš skvěle vystihnout atmosféru. Nepřemýšlela jsi někdy nad napsáním vlastní knihy? 🙂
Krásné a velmi silné.
Stačí několik málo řádek na zachycení a vytvoření silného pocitu.