Sedla si na lavičku u rybníka. Všemi lidmi byla pozorována. Proč? Protože byla jiná. Na první pohled to nebylo znát, ale ti lidé to cítili. Cítili, že je jiná, že je ta divná. Viděli do ní. Viděli v ní to, co tam nebylo… to, co tam bylo, neviděli. Neviděli, proč je taková. Nevěděli, co ji zformulovalo. Nevěděli, co se jí stalo, ale přesto říkali, že ji znají. Soudili ji. Chovali se k ní jako k odpadu. Smáli se jí. Pomlouvali ji, i když věděli, že je slyší. Chtěli, aby je slyšela. Chtěli jí ublížit. Ona to ale nedovolila, byla svá!