Otevřela oči. Ocitla se pod palmou. V dálce skákali delfíni. Sedla si. Krásně svítilo sluníčko. Cítila horkost, a jak se jí opaluje kůže. Na sobě měla svoje oblíbené bikiny. Vstala a rozběhla se k oceánu. Nadšeně skákala do vln. Když vodu měla pod ňadra, potopila se a plavala dál od pláže. Ucítila menší tlak na noze. Otočila se. Delfín ji šťouchal do chodidla. Otočila se k němu. Chytla se jeho ploutve. Společně plavali v nekonečném oceánu. Zavřela oči. Zamyslela se. Najednou se cítila lehká a dokonce suchá. Otevřela oči a ležela pod palmou. Zvedla hlavu a podívala se na oceán. Na obzoru viděla pahorky hor. Zatoužila se tam podívat. Zavřela zase oči. Cítila bičování větru do svých tváří. Otevřela je. Seděla na jachtě. Plula směrem k pahorkům. Kolem jachty skákali delfíni. Zasmála se. Skočila za nimi do vody. Jachta zmizela. Chytla se zase ploutve delfína a plavala s ním směrem, který ji tak lákal.
Ocitla se na druhé pláži. Byly tam skály. Foukal tam studený vítr. Vlasy jí vlály. Rozběhla se do pralesa. Kolem poletovali papoušci. Křičeli paviáni. Smála se. Utíkala. Doběhla k vodopádu. Nádherný pohled. Rozběhla se a s křikem skočila dolů z vodopádu. Letěla vzduchem. Smála se. Líbilo se jí to. Dopadla do vody. Chvilku bojovala s tlakem a vynořila se. Upravila si vlasy. Zasmála se.
Zazvonil jí budík. Cukla sebou. Rychle se natáhla po mobilu. Vypnula budík. Pousmála se. Byla zpátky v realitě. Potopila se zpátky a dívala se chvíli do stropu, pak zavřela oči a přála si ocitnout se zpátky ve svém ráji.
Seděla na vrcholu stromu. Rozhlížela se. Viděla všechno krásně z výšky. Všechno bylo krásné a skvělé. Papoušci létali kolem ní. Sledovala ty krásné barvy kolem sebe. Zhluboka dýchala, aby se uvolnila, aby si užila svého ráje. Slezla pomalu dolů. Chytla se liány a zhoupla se. Smála se. Cítila se tak mladě, volně, a tak krásně. Pak se spustila dolů a pobíhala volně. Nakonec si trhla orchidej a zapletla si ji do vlasů. Sledovala motýly různých barev. Žabky poskakující kolem. Větší krásu neviděla. Byla tu šťastná, byla šťastná ve svém pomyslném světě.
„Casie, vylez z té koupelny i jiné osoby se chtějí koupat,“ vytrhl jí hlas sestry ze snění.
Smutně si povzdechla, „Tak zase zítra,“ vylezla z vany. Vypustila vodu. Utřela se. Pobrala si věci a šla do svého pokoje žít zase reálný život.
Obrázek k povídce udělala PawlušQa a já jí moc děkuji :))