Peníze na sny

Vždycky jsem snila, že si splním své sny, ale neměla jsem žádnou podporu rodinu. Mým snům se jen smáli a říkali, že jsem bláhová. Ale vážně? Mně to tak nepřišlo. Jen jsem prostě měla své cíle, za kterými jsem si šla. Někdy možná rázněji, ale šla. To, že oni své sny zahodili, není má vina. Nebudu trpět jako oni.

Ke svým patnáctým narozeninám jsem dostala pokladničku. Nic neobvyklého, ale já si na ni udělala nápis My dreams. Od té doby jsem do ní házela peníze a cítila, že se krůček po krůčku přibližuji ke svým snům. Vždy jsem se cítila lépe, když jsem tam něco vhodila. Pokladnička se plnila a já v osmnácti cítila příležitost. Rozhodla jsem se doma oznámit, jak se svými penězi naložím. Sedli jsme si v obývacím pokoji. Já na klíně se svou pokladničkou, „Tak… asi začnu. Šetřila jsem si peníze, abych mohla vyjet do zahraničí. Dala jsem si přihlášku na au-pair do Ameriky a…“

„Cože?“ vykřikl rozhořčeně otec, „To myslíš vážně? Zbláznila ses? Na to zapomeň a konec debaty,“ zvedl se.

Vyjeveně jsem na něj koukala, „Jaký konec? To nebylo dovolení, ale oznámení,“ vstala jsem i já, „Vzali mě a za čtrnáct dní odjíždím. Jsem dospělá a je to můj život!“ utekla jsem k sobě do pokoje. Byla jsem naštvaná. Vážně mi to chtějí zakázat? Proč se mě někdo nezastal? Proč mi kazí život? Schovala jsem si raději pokladničku, aby mi nechtěli peníze vzít, když najednou někdo zaklepal, „Co je?!“

„Zlato,“ vešla matka se smutným výrazem v obličeji, „Můžu?“

„Jasně, to vy rozhodujete o mém životě.“

Vešla a sedla si na postel, „Měla jsi nám to říct dřív, ale pokud tě vzali a dostala ses, tak jeď,“ pohladila mě po noze.

Nevěřila jsem jejím slovům. Ona mě přišla podpořit? „Ale mami, co taťka?“

„Nedělej si s ním starosti. Pokud bys potřebovala víc peněz, tak si řekni. Něco mám schované.“

„Mám dost. Šetřila jsem si dlouho. Jen mě překvapuje, že jsi tady a tohle mi říkáš.“

Usmála se na mě. Milovala jsem její úsměv, „Sny se mají plnit, a když jsi tak blízko. Přece se nevzdáš,“ vstala, „Miluji tě a jsem na tebe pyšná,“ usmála se a vyšla z pokoje. Potichu zavřela dveře.

Tohle byla moje mamka? Ona mě přišla podpořit a nabídnout mi ještě pocit. Velice mě překvapila. Cítila jsem se šťastně.

—

Po těch čtrnáct dní jsme vedli tichou domácnost. I přes zákaz otce jsem si vyřizovala věci na odjezd. Postupně jsem si i balila. Musím říci, že mi dokonce mamka dala ty peníze, o kterých mluvila. Nechtěla jsem, ale ona na tom trvala. Říkala, že se to bude hodit. Věřila jsem jí a nechtěla ji zklamat. Vzal a jsem si je a schovala na horší časy.

Na letiště mě musela odvést teta, protože otec to odmítl. Pořád se mi snažil bránit v tom. Ani se nerozloučil a to bolelo nejvíce. Mamka s námi nejela, ale rozloučila se. Slíbila jsem jí, že jí napíši a budu na ni vzpomínat a také, že budu volat. Těšila jsem se. Nemohla jsem uvěřit tomu, že si plním sen. Nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu děje.

—

Ve Spojených státech to bylo úžasné. Jiné než jsem si představovala, ale přesto dokonalé. Cítila jsem se jako v sedmém nebi. Práce byla skvělá. Rodina, u které jsem pracovala, si mě oblíbila. Vycházeli jsme spolu dobře a já s malou princeznou, kterou jsem hlídala, vycházela velice dobře. Byla stále plná energie a já se divila, kde ji bere. Ráda si kreslila a já s ní. Uměla to mnohem lépe než já. Chodili jsme spolu nakupovat a já jí dokonce učila pár českých slovíčkům. Její rodiče z toho byli nadšení. Také se chtěli učit česky. Obdivovali tento docela těžký jazyk. Ukazovala jsem jí fotky z České republiky. To se jí také líbilo a bylo z toho nadšená. Nikdy jsem takové nadšení v dítěti neviděla. Hned plánovala, jak tam pojedou na dovolenou. Dokonce to i nakreslila. I přes všechno zaneprázdnění jsem nezapomněla psát domů, i když jsem věděla, že otec to asi číst nebude. Psala jsem pohledy, ale i smsky a také na facebook, a pak se to stalo…

—

Napsala mi teta, že bych se měla vrátit domů kvůli otci. Netušila jsem proč. Nenapadlo mě, co by se mohlo stát. Napsala jsem, že to nejde. Zavolala mi. Tohle bylo divné. Vzala jsem to, „Vrať se domů. Tady je teď tvé místo.“

„O čem to mluvíš? Mám tu práci a odpovědnost.“

„Umírá.“

—

Probudila jsem se celá zpocená. Rozhlédla se. Byla jsem ve svém pokoji a doma v České republice. Setřela pot. Podívala se na parapet. Moje plná pokladnička. Koukla se na hodinky. Dnes jsem jim chtěla oznámit o té Americe. Rychle jsem zasedla k počítači a odepsala rodině, že to nejde. Napsala jsem, že jsem si to rozmyslela kvůli rodinným důvodům. Bylo mi jedno, co si o mně budou myslet. Brala jsem ten sen jako znamení. Ještě jsem stihla něco zařídit. Pak jsem zalehl a snažila ještě něco málo dospat. Odpoledne jsem jela do města, abych přece jen něco měla na tu večerní rodinnou sešlost. Přesně jako ve snu, jsme se sešli v obývacím pokoji. Sedla jsem si s prázdnou pokladničkou a dívala se na své rodiče, „Nejdříve chci říci, že vás miluji, oba dva.“

Zmateně se na sebe podívali. Asi si mysleli, že jsem se zbláznila.

„A dále,“ vstala jsem, „Utratila jsem všechny své peníze na tohle,“ podala jsem jim obálku.

Oba se na sebe znovu podívali. Vzala si ji mamka a otevřela, „Co? Ne… to ne,“ začala vzlykat.

Otec se také podíval, „Tys utratila peníze na zájezd pro dvě osoby? A s kým… ou, to je pro nás?“ došlo mu to.

Přikývla jsem, „Vím, jak moc se tam chceš mami podívat a tati, ty si potřebuješ odpočnout a také tě to lákalo. Mluvili jste o tom.“

Vstala a objala mě, „Proč jsi to udělala? Myslela jsem, že to máš na něco jiného.“

„Původně ano, ale pak jsem si něco uvědomila, víš… mým snem je vlastně, abychom byli šťastní. Celá naše rodina a myslím, že je také hezké, když si splníte vy sen a za to, co jste všechno pro mě udělali. Zasloužíte si to.“

Otec neměl slov. Poprvé jsem ho viděla tak překvapeného a bez slov. Objal mě. Políbil do vlasů a nakonec řekl, „Jsi to nejlepší, co se nám v životě povedlo.“

Byla jsem ráda, že jsem jedináček, jinak by můj sourozenec v tuhle chvíli žárlil. Cítila jsem tak krásný pocit naplnění a zadostiučinění. I když to nebyl můj sen, byla jsem opravdu šťastná.

—

Z dovolené přivezli spoustu suvenýrů, fotek a plno zážitků. Také si oba přivezli spoustu energie, kterou jsem u nich už dlouho neviděla. Uvědomila jsem si, co je v životě důležité. Ale stejně se jednou do té Ameriky podívám…

—