POUZE PRO STARŠÍ OSMNÁCTI LET!
„Stevene, tys to dokázal,“ řekl tiše.
Zvedl hlavu a podíval se na něj, „Jsem rád, že ses probral,“ usmál se, „A ano, dokázal. Bylo to neuvěřitelné.“
„Hned ze začátku jsem v tebe věřil,“ usmál se na něj.
„Díky, ale nevysiluj se. Ošetřil jsem tě, budeš v pořádku, ale odpočívej. Nepřeceňuj své síly,“ vstal, „Chceš se napít?“
Pomalu si sedl, „Je mi dobře, kde… kde mám šaty?“ zjistil, že má na sobě jen kalhoty.
„Musel jsem tě svléknout, abych tě mohl ošetřit.“
Prohlédl si sešitou ránu. Usmál se. Pohladil se kolem ní. Koukl na Stevena. V jeho obličeji šla vyčíst radost, ale i něco víc. V tom pohledu cítil víc než jen radost. Bylo to i menší napětí, možná sexuální napětí. Snažil se v jeho pohledu vyčíst, co se tam ještě skrývá.
„No,“ poplácal ho Steven po rameni, „Jsem rád, že jsi v pořádku,“ šel ke dveřím, „Lehni si a zkus se ještě prospat. Žádám tě o to. Teď si ten klid na chvilku můžeme dovolit, tak to prosím využij,“ vyšel z pokoje a zavřel dveře.
Položil se zpět. Zavřel oči a odpočíval. Okolí rány jej bolelo, a tak ho raději poslechl. Měl pravdu, teď si může dopřát chvilku klidu, později ne a mohl by litovat, že to nevyužil.
—
Ucítil chlad, otevřel oči a jeho pohled stanul na Stevenovi, který mu mazal ránu. Pozoroval ho. Cítil v tom určitou intimnost. Steven zavřel mastičku a střetl se s jeho pohledem, „Nechtěl jsem tě probudit.“
Hleděl mu do očí, „To je v pořádku. Co si o tom myslíš?“
„Hm… o čem?“ byl trochu v rozpacích.
„No o té ráně. Už mohu vstát a začít něco dělat?“
„Á, tohle,“ usmál se, „Ano, jasně… jen chvilku nenamáhej ruku, ale je to už dobrý.“
Posadil se, „Děkuji,“ pozoroval ho. Pohladil ho letmo po ruce, „Za všechno.“
Koukl na jeho ruku, „Není zač. Je mi líto tvých přátel,“ koukl zase na něj.
Přikývl, „Padli v boji, jak by si jistě přáli. Jejich smrt nebyla zbytečná. Budeme muset nabrat nové členy. Zlo je tu stále a vždy bude, Stevene.“
„Ano, pomohu ti s tím. Zůstanu s tebou.“
„To jsem rád, jsi velmi dobrý bojovník a navíc… nemám rád ticho,“ usmál se na něj, „Teď když bych měl být sám, jsem rád, že jsi tu ty,“ posunul se k němu a pohladil ho po tváři, „Jsem rád, že nejsem sám.“
„Jsem… jsem rád, že… že je ti líp a jsi v pořádku,“ sledoval jej trochu v rozpacích.
„Pšt, neboj se,“ zašeptal a políbil ho.
Polibek mu nesměle a opatrně oplatil.
Pomalu jej chytil a položil ho pod sebe, „Stevene,“ zašeptal. Prohlížel si jeho tělo. Znovu jej políbil, pak se odtáhl a znovu na něj pohlédl, „Také by sis měl odpočnout,“ pohladil ho po tváři, „Vypadáš unaveně. Dovol mi se o tebe postarat.“
„Já… já… nikdy jsem to… nikdy…“
„Pšt, postarám se o tebe, pokud mi to dovolíš,“ hladil ho po bocích, „Řekni ano nebo ne. Nic víc, budu opatrný, slibuji.“
„Ano,“ zašpital.
Znovu ho políbil, „Neměj strach, postarám se o nás oba,“ vyhrnul mu tričko, sklonil se a vzal do úst jeho bradavku.
Zakňoural. Zaklonil trochu hlavu a nechal jej, aby se o něj tedy postaral.
Hladil ho po bocích. Laskal mu bradavku. Chytl ji mezi zoubky a zatahal ho za ni, když Steven zasténal, udělal to znovu, ale na druhé. Když se jeho bradavky proměnily mezi dva ztvrdlé kopečky, do každého jej kousl a s polibky se posouval níže. Rozepnul mu kalhoty a vytáhl mu ze spodního prádla jeho polotvrdý úd. Usmál se, „Vidím, že se ti to líbí. To mě ale naprosto, ale opravdu naprosto těší, Steve,“ obkroužil jazykem jeho žalud.
Steven vyklenul záda a zasténal hlasitě, „Ano… líbí, nepřestávej.“
„To nemám v plánu. Nejsem tyran,“ usmál se. Postavil jeho penis a celý jej olízl, od špičky až po kořen. Po té ho políbil do třísel a stáhl mu kalhoty i se spodním prádlem. Sám si také stáhl kalhoty. Lehl si vedle něj. Políbil ho a pokrčil mu nožku, „Trochu to zabolí, ale…“
„Udělej to,“ řekl roztřeseným hlasem. Nemohl uvěřit, že to opravdu chce.
„Dobře,“ znovu ho políbil. Olízl si prst a pohladil ho s ním přes dírku.
„Ne… počkej,“ zašeptal, „Já… já chci, aby první, co bude uvnitř, byl tvůj penis, ne tvůj prst, i když to bude bolet, prosím,“ otevřel oči a zahleděl se do jeho, „Prosím.“
„Dobře, ale kdyby to moc bolelo, tak mi to řekni, ano? A já polevím,“ políbil ho. Zvedl se nad něj. Opřel se o ruce. Pomalu si navedl penis k jeho dírce, „Ano?“
Koukal na něj, „Ano,“ zašeptal vzrušeně. Nemohl se dočkat.
„Dobře,“ usmál se. Zatlačil silně, až ponořil svůj žalud do jeho otvůrku.
Zakňoural a zavřel očka.
„Mám… mám přestat?“
„Ne, jenom to ne… ne prosím, pokračuj.“
Sklonil se. Olízl mu krk až k oušku a kousl ho do ušního lalůčku a hned na to tvrdě přirazil, až se ocitl celý v něm.
Steven hrdelně vykřikl a vyklenul záda. Objal ho nohama kolem boků, „Ano… prosím… ano.“
Usmál se. Políbil ho na tvář a po té na rty, „Postarám se o tebe,“ zašeptal a začal přirážet v pravidelném rytmu, „Postarám se o tebe tak dobře, jako ses postaral ty o mě, když jsem byl zraněný,“ přisál se na jeho ústa a plenil mu je svým jazykem.
—
Vypadalo to jako by byli stvořeni pro sebe, dokonale do sebe zapadali. Své spojení nepřerušili ani bouřlivými orgasmy, které oba zažili. Nechal penis zabořený v něm a položil se na něj. Oba těžce oddechovali, ale byli šťastní. Po těch dlouhých bojích byli nakonec oba šťastni a i tak usnuli, v objetí a spokojeni.