Po obědě jsem si vyzvedla zarezervovaný lístek a ještě chvilku čekala, než jsem mohla vejít do sálu, kde se film promítal. To byly dlouhé minuty. Už jsem chtěla sedět v sále a dívat se na film. Hlídala jsem hodiny jako divá. Konečně když nastal ten čas, ukázala jsem lístek. Mladík mi jej odtrhl, popřál příjemnou zábavu a já se vydala do sálu. Své místo jsem našla hned, protože jsem si to přece jen rezervovala už na internetu. Uvelebila jsem se. Poslouchala hudbu, která tam byla puštěna. Kino se začalo plnit. Když pustili reklamy, lekla jsem se. Vedle mě si sedl mladík. Také byl sám. Koukla jsem na něj a usmála se. I on se usmál. Vytáhla jsem si knihu, podle které byl film natočen. Vzala jsem si ji sebou. On se podíval, co to mám. Usmál se a také knihu vytáhl. Zasmáli jsme se tomu. Byl milý, ale když film začal, už jsem si jej nevšímala. Jen jsem vnímala to, proč tu jsem. V půlce filmu se mi hrnuly do očí slzy. Ne, to nejde. Snažila jsem se je zahnat myšlenkami, ale nedařilo se mi. Otřela jsem si je a dívala se dál. Slz bylo více a více. Znovu je setřela.
Podíval se na ni. Pousmál se. I on měl v očích slzy. Položil ruku na opěrátko. Pak se koukal dál na film. Film hezky ubíhal. Slz bylo více a více. Nevěděla jsem, co má dělat. Zkusila jsem najít kapesníčky. Všiml si toho. Usmál se a podal jí jeden ze svých balíčků. Usmál se na ni. Poděkovala jsem mu a otřela slzy. Když jsem mu chtěla vrátit balíček, zakroutil hlavou a nechal mi ho. Krásné mužské gesto. Gentlemani ještě nevymřeli. Držela jsem si balíček a knížku. Dívala jsem se na film dál a i on. Všimla jsem si, že ke konci filmu i jemu tekly slzy. Usmála jsem se. Potěšilo mě to. Otřela jsem si slzy. Nedalo mu ti a chytla jsem ho za ruku, kterou měl na opěrátku. Oba jsme se na sebe podívali. Společně jsme konec probrečeli.
„Páni,“ usmál se na mě po konci filmu.
Koukla jsem na něj. Vzala si od něj kapesníček a utřela oči, „Přesně tak.“
„Nechceš to jít probrat nad skleničkou vína?“
Překvapeně jsem na něj zírala, „No… a proč ne,“ usmála jsem se. Schovala jsem si knížku. I on to udělal. Musela jsem se zase zasmát.
Koukal na mě. Odešli jsme z kina a sedli do restaurace. Objednal nám dvě skleničky vína, „Já jsem David,“ nastavil skleničku na ťuknutí.
„Lucka,“ nastavila jsem skleničku a ťukla jsem si s ním. Oba jsme se napili, „Hm… nečekala bych, že potkám samotného kluka na tom filmu.“
Zasmál se, „Mám něco společného s hlavním hrdinou. Kamarádka mi ji doporučila. Neodolal jsem. Rád čtu, ale tohle zrovna ne, ale… ale jaksi mě to chytlo a prostě jsem to musel vidět.“
„Páni,“ usmála jsem se, „Já to četla také na doporučení a také jsem to musela vidět.“
„Chápu a nedivím se,“ napil se.
Usmála jsem se a také napila, „Vzala jsem si dokonce sluneční brýle, aby nebylo vidět, že jsem plakala,“ zasmála jsem se.
Také se zasmál, „To mě nenapadlo. Je to dobrý nápad.“
„Děkuji,“ usmála jsem se.
„Četla jsi i jiné knihy od něj?“
„Ano, dívala jsem se, ale zatím nečetla.“
„Já si jednu koupil a začal jsem číst. Je také dobrá. Doufám, že i tu natočí.“
„To bysme mohli jít spolu,“ ujelo mi.
Usmál se, „Rád,“ napil se vína.
Dívala jsem se mu do očí. Nádherně modré jako laguna. Usmála jsem se. Líbilo se mi s ním být a nelitovala jsem, že jsem šla sama.
Seděli jsme u skleničky dlouho. Podívali jsme si o filmu a také o dalších věcech. Ptala jsem se ho, co jej baví, a co má rád. I on se zajímal. Byl milý a navíc i krásný. Mohu vám říci, že to nebyla naše poslední schůzka.