Trnitá cesta
Snažila se. Bojovala, ale nikdy nebyla uznána. Přednost měl její sourozenec. To, on byl ten lepší. Každý den jí to dávali najevo. Nic nesměla, ale on mohl všechno, i když on byl dokonce mladší. Dávno jim bylo osmnáct, ale k ní se chovali, jako by to nebyla pravda. Nemohla chodit s přáteli ven, nemohla nikam jezdit, ale její sourozenec? Ten se sebral a byl pryč i dva dny.
Když rodiče odjeli na dovolenou, měla vařit a postarat se o dům, protože ON chodil do práce a ona nemohla. Nemohla si ani na sebe vydělávat. Nemohla odcestovat. Nemohla si splnit sen.
—
Vařila každý den, ale jedl to? Ne, proč by měl. Proč by se namáhal. Prostě přišel, vzal si raději rohlík nebo byl hladem, jen aby nemusel jíst to, co uvařila. Chystala mu dokonce svačiny. Vzal si ji? Ne, proč by to dělal? Třeba mu ji otrávila. A co na to řekli rodiče, když se vrátili? Že asi neměl hlad nebo mu to nechutnalo a nevařila to, co by chtěl ON. To byla ta poslední kapka…
—
Když ji vyzívali, aby něco uvařila. Vždy odmítla. Zažila zklamání a bolelo to. Možná si to neuvědomili, ale ji to mrzelo. Odmítla se už snažit a dělat něco pro tu rodinu. Našla si práci, i když rodina ji neschvalovala. Ona potřebovala peníze, aby mohla vypadnout. Pracovala několik měsíců. Tvrdě dřela, myslela při tom jen na jediné, NA SVŮJ SEN. Nechtěla tu zůstat. Nechtěla zůstat s nimi.
—
Našetřila si. Ano, podařilo se jí to. Zaplatila poplatky a rozhodla se odcestovat za prací do zahraničí. Ale dovolili jí to? Hádala se s nimi. Brečela. Říkali si ošklivé věci, ale ona odjet chtěla. Nechtěla ztvrdnout tady a hlavně ne, s nimi. Už jí ublížili dost. Už jí dost ponižovali a shazovali. Nedalo se to už ani vydržet. Sebrala si pár věcí do tašky a utekla. Odjezd byl plánován sice na později, ale ona utekla už dříve. Kamarádka ji nechala u sebe. Naštěstí jí zbyly nějaké peníze, a tak si koupila více věcí. Nechtěla se tam vracet. Nechtěla je vidět.
—
V daném termínu odjela do zahraničí za svým snem. Bylo to lepší než si představovala. Byla šťastná, konečně. Konečně vařila a někdo to jedl. Stále se smála a těšila se ze života. Do rodné země se vrátila jako jiný člověk. Byla plná sebevědomí. Pronajali si za vydělané peníze byt, aby nemusela domů. Jen jim předala dary, které jim koupila. Myslela na ně a chyběli jí, ale byla ráda, že odjela. Byla ráda, že se jim postavila a splnila si sen. Rodina ji začala více respektovat a uznávat. A proč? Protože se jim postavila a šla za svým snem i přes jejich nesouhlas. Odcestovala a postavila se na své nohy. V bytě dlouho nezůstala a odstěhovala se natrvalo do zahraničí za přítelem, kterého se nejdříve bála ukázat rodině, ale milovala ho a bylo jí jedno, co na to rodina. Bylo jí jedno, že se jim nebude líbit. Byl to její život a její rozhodnutí. Měla pravdu, rodině se moc nelíbil, ale ona jim dala jasně najevo, že jí je to jedno. Jejich názor není v lásce důležitý. V zahraničí našla samu sebe.