„Benjamine, máme vás,“ usmál se Booth.
„Radím vám nic neříkat,“ řekl mu právník. Tentokrát se Benjamin řídil jeho radou a mlčel.
„Radím vám nic neříkat,“ řekl mu právník. Tentokrát se Benjamin řídil jeho radou a mlčel.
„Našli jsme otisk na zbrani, kterou jste omráčil Ethana, po té jste ho upálil a pověsil k jeho rodině. Musel jste mít silný žaludek na to. To já bych nevydržel se dívat, jak mi hoří kamarád, a pak ho ještě pověsit.“
Benjamin na něj jen mlčky koukal.
„Máte rád oheň?“ zeptala se Temperance.
Mlčel.
„Kouříte?“
„Ne,“ usmál se.
Booth se opřel a díval se na něj, „Chtěl jste Olivii pro sebe?“
Mlčel.
„Jako malý jsem chtěl být hasič,“ zkusil to Booth touto cestou, „Hasit oheň, který zabíjí lidi, ničí krajiny. Chtěl jsem zkrotit ten živel. Zničit ho, aby nikomu neublížil. Uhasit ho a vzít mu…“
„Dost,“ bouchl Benjamin do stolu, „Oheň je živel, který nemůžete zastavit. Nemůžete jej zničit. Nezaslouží si to. Je to mocný živel a on vás zničí!“
„Hasiči jej uhasí. Zničí oni jeho, ne on je.“
„Nemůžete jej zničit,“ usmál se, „On jen přeskočí na druhý dům, zabije další rodinu a další zvíře a krajinu. Nejde zničit.“
„Zapálil jste ten dům, a když se objevila Olivia, bylo vám jasné, že uvnitř není ani Ethan, že?“
„Věděl…“
„Mlčte,“ řekl mu právník.
„Ne, vy mlčte,“ řekl mu Benjamin a pokračoval, „Věděl jsem, že tam nejsou. Viděl jsem je jít za město. Scházeli se tam.“
„Proč jste ten dům zapálil?“
„Abych jí pomohl a ona si mě všimla. Věnovala se mně. Usmívala se, když jsem jí pomáhal. Chovala se ke mně jako ke svému příteli. Dala mi i pusu na tvář.“
„Zapálil jste dům a nechal tam uhořet její rodinu, jen proto, aby si vás všimla? Aby chtěla vaši pomoc?“
„Ethan byl hlupák. Nevážil si jí a byl to její bratr! Neměl šanci, ale já… najednou jsem ji měl. Pomohl jsem jí zmizet. Dokonce jsem měl její číslo, psal jsem jí, ale ona mi neodepisovala. Bral jsem jeho dopisy a četl je, schovával jsem mu je, aby si myslel, že na něj zapomněla a ona by si myslela, že on už ji nechce. A pak bych tu byl já a utěšil ji.“
„Proč jste ho zabil?“
„Domluvil kremaci. Chtěl pak ty urny uložit a odjet za ní. Nemohl jsem to dovolit. Řekl jsem mu, že mu s tím pomůžu. Sešli jsme se v tom skladišti.“
„Tam jste ho omráčil?“
„Myslel si, že mu chci vážně pomoct,“ zasmál se.
„Proč jste ho upálil?“
„Aby tam bylo i to šesté tělo,“ pousmál se, „Upálil jsem ho u otce v práci, odvezl ho tam a pověsil. Myslel si, že bude mít všechno a neměl nic.“
„Ale neměl jste ani Olivii.“
„Napsal jsem jí, ale pak jste přijeli vy a všechno zkazili.“
„Neodepsala vám, že?“
„Protože jste to vy zkazili!“
„Něco vám povím,“ vstal, „Nebyla jeho sestra. Byla nevlastní a oni to věděli. Bylo to jejich rodinné tajemství.“
Konec
Nadpis mi udělala PawlušQa, které moc děkují :))