„Amber, řekneš mi něco? Již tu dnes sedíme půl hodiny a ty stále mlčíš.“
„Nechce se mi mluvit,“ zašeptám.
„Přemýšlela jsi o těch věcí z minule?“ zajímá se.
Co je mu po tom. To je moje věc. Nechci s ním mluvit. Chci jít pryč.
„Amber, mluv se mnou, prosím.“
Povzdechnu si, „přemýšlela.“
„A k jakému závěru jsi došla?“
„Žádnému,“ odseknu.
„Amber, prosím,“ dívá se na mne.
Co po mne chce? Co mám říkat? Nechci tu s ním být.
Kouknu na něj. Sklopím hlavu a dívám se na tkaničky. Dneska mu to vůbec neulehčuji, ale nemám náladu.
Povzdechne si, „Amber, začala jsi psát knihu?“
Zkouší to na mne. Ať si zkouší, co chce, stejně je mu to k ničemu.
Zakroutím hlavou.
„A fotoaparát? Minule jsi říkala, že je rozbitý. Nejde opravit?“
Zakroutím hlavou.
„Práce? Nějaké novinky? Ozvali se?“
Zakroutím hlavou.
„Psala jsi jim?“
Zakroutím hlavou.
„To se nedivím, že se neozvali. Proč jsi to neudělala?“
Pokrčím rameny.
„Potkala jsi někoho?“
Zakroutím hlavou.
„Vůbec nikoho? Ty jsi nebyla venku? Ani když jsi šla sem?“
Dostal mě, ale má smůlu. Mně to nevadí. Poradím si s tím. Nenechám se zahnat do kouta. Nic ze mne nedostane.
Pokrčím rameny.
„Dnes nejsi moc sdílná,“ konstatuje.
Pokrčím znovu rameny. A co by chtěl?
Povzdechne si. Podívá se na hodiny. Myslím, že už by to nejraději ukončil. Vyhodil mne a šel si dát kávu.
„Co tě zlomilo, Amber? Co tě donutilo přemýšlet o sebevraždě?“
Pokrčím rameny.
„Amber, tohle není odpověď. Nemám rád, když někdo krčí rameny. Odpověz mi, prosím.“
Tak on to nemá rád? Jeho problém.
„Nevím,“ odseknu.
„Tohle také není odpověď, ale dobře,“ řekne s klidem a něco si napíše, „dnešní sezení se moc nepovedlo, a proto pokud to povede takto dále, navrhnu tvoji hospitalizaci. Nejsem si jistý, zda si neublížíš či něco jiného.“
Podívám se na něj. To myslí vážně? Chce mě zavřít do ústavu? Takhle to být nemělo. Tak to tedy ne! Já se zavřít nenechám.
„Nedáváš mi jinou možnost, Amber. Myslel jsem, že je to s tebou lepší. Spletl jsem se a netěší mne to.“
Jeho to netěší? Kecá! Končím. Vstanu.
„Amber, příště se prosím vyspi lépe, a buď sdílnější,“ řekne mi na rozloučenou.
Odcházím bez jediného slova. Kretén!
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji 🙂