Kromě černobílých leporel jsem měla pro syna připravené měkké (gumové) knihy, které jsou váhově lehčí. Díky tomu si je mohl držet sám a „listovat“ si v nich.
Gumové knížečky jsou vhodné do vody i do pusy. Dobře se ožužlávají a jako knihomol nemusím mít strach, že knihu zničí. S tím zatím docela bojuji. Sice jsou to jeho knihy, ale nechci, aby je ničil… proto ty s pevnou vazbou si prohlížíme spolu, knihy držím já, ale gumové si může prohlížet sám a zkoumat i ústy.
Opět se nám sešly knihy čtyři jen díky tomu, že jsme jednu dostali darem. Ta bílá s pejskem sice píská, ale syna nejvíce baví knížečka Mňau Mňau. Jediná kniha Zvířátka pro miminko lze celá rozložit. Využíváme ji při trénování polohy na bříšku, ostatní tři knihy jsou rozevírané klasickým způsobem.
Všechny čtyři měkké knihy mají krásné reálné obrázky, se kterými lze hezky pracovat. Kromě popisování obrázků můžete vydávat i zvuky zvířátek. U toho se syn vždy směje nahlas, hlavně u prasátka, a mě zalívá ohromný pocit štěstí.
Hihi, tak to já zatím neřeším. Moje neteře jsou už větší a upřímně si netroufnu koupit jim nějakou knihu. Ale rozhodně vím, že moje děti ke čtení povedu už od malička 🙂
Krásné knížky s roztomilými obrázky:)