Začátkem dubna jsem napsala článek o svých čtecích plánech na období nouzového stavu. Rozhodla jsem se pustit do již dlouho odkládané série Dvůr trnů a růží a také jsem chtěla přečíst knihu Šest vran a druhý díl Prohnilé město. A jak jsem si vedla? Splnila jsem?
Nejdříve jsem se vrhla na knihu Šest vran, ze začátku jsem trochu bojovala, ale pak mne pohltila. Po dočtení jsem sáhla ihned po druhém dílu, který mě bavil malinko více. Obě knihy jsou skvělé a jsem ráda, že jsem se k nim konečně dostala. Díky nim přemýšlím o pořízení dalších knih od autorky. Její svět jsem si bezmezně zamilovala.
—
—
Pak jsem ale potřebovala pauzu od fantasy. Bála jsem se, že se mi světy budou plést a chtěla jsem si dát trochu odstup. Pustila jsem se do knihy, kterou jsem také již dlouho odkládala. Ale už jsem byla připravena ji přečíst. Sáhla jsem po Řbitovu zvířátek od Stephena Kinga. To byla jízda! Autor jen potvrdil, že si zaslouží patřit mezi mé oblíbené spisovatele. Po přečtení jeho knihy jsem se začala koukat na první díl „Dvorů“, ale pořád jsem si říkala, že ještě nejsem připravena a sáhla po erotickém románu, u kterého jsem krásně vypnula a mohla vstřebat zážitky. Jenže z jednoho erotického románu se stal druhý. Potřebovala jsem něco klidnějšího a oddechového, ale pak už jsem si vzala první díl.
—
Ale nevydržela jsem to dlouho. Začátek knihy mi připomíná knihu Na lovu a nějak se nemohu začíst. Mezitím jsem si objednala závěrečný díl série Nyxie. Když kniha dorazila, hned jsem se do ní pustila a za dva dny ji přečetla. Já musela. Potřebovala jsem vědět, jak celá série dopadne a čekala jsem už tak dlouho. Ale teď jsem se vrátila k prvnímu dílu Dvůr trnů a růží, a neodložím ho. Slýchávám hodně názory, že je třeba se dostat přes začátek, a pak knihu nelze odložit. Věřím tomu. Měla jsem to podobně u Šesti vran i u jiných knih. Série si zaslouží šanci a můj čas.
—
Už jste někdy dokázali odložit knihu a nevrátit se k ní? Co to bylo za knihu?
—
Jmenovku mi udělala PawlušQa, které děkuji.