Originální název: Wakenhyrst
Český název: Děs sídla Wake’s End
Žánr: literatura světová – horor
Autor: Michelle Paver
Nakladatelství: Fobos 2021
Počet stran: 350
Stručný obsah knihy:
„Cosi se vynořilo z temnot…“
Suffolk, eduardovské období. Osamocené panství v odlehlém koutě mokřadu: třpytící se divočiny, jejíž šeptající rákosí střeží dávná tajemství. A Maud, osamělé děvče vyrůstající bez matky, vychovávané pouze přísným otcem.
Když otec na hřbitově najde středověký obraz ďábla, probudí se bezbožné síly.
Maudina bitva začíná. Musí přežít ve světě plném čarodějnictví, odvěkých legend jejího milovaného mokřadu a děsivých démonů otcovy minulosti.
Román Wakenhyrst, odehrávající se v průběhu pěti staletí, je temný gotický thriller o vražedné posedlosti a touze jedné dívky roztáhnout křídla a být volná.
Můj názor:
Poslední dobou nemám moc štěstí vybrat kvalitní knihu. U této mě velmi zaujala anotace, které slibuje děsivý horor, a ta obálka také. Bohužel tento Děs byl opravdu děs. S hororem to nemá vůbec nic společného. Dle mého názoru se spíše jedná o rodinné drama. Ani moc nechápu, kde nakladatelství vzalo ten název knihy, když originální je úplně jiný, jak můžete sami vidět. Nenechala jsem si ani ujít, jak vypadá originální hardback obálka. Ta je bílá se strakou na obálce, jejíž důvod se čtenář postupně dozví. Obávám se, že ta česká se moc nepovedla. Nejspíše nakladatelství chtělo, aby se kniha svezla se sérií od Darcy Coates, která píše strašidelné domy, a obálky knih jsou v podobném stylu. Možná i proto je i na zadní straně knihy psáno, že se jedná o vynikající duchařský román, což je zvláštní, když v knize žádný duch nevystupuje.
Ale pokud si člověk od toho neslibuje horor, tak kniha se nečetla špatně. Styl psaní mi sedl, líbilo se mi, jak autorka popsala tradice, zvyky a myšlení ve Viktoriánské době. Hlavní hrdinka Maud mi byla sympatická a přála jsem si pro ni víc lásky a štěstí, ale takový život ne vždy bývá.
I když se mi kniha četla hezky, nebylo to to, co jsem očekávala. Žádné temné bezbožné síly, žádný duch ani nic podobného. Velké zklamání za mě a beru zpět, co jsem napsala o knize Smršt… tohle je zatím nejhorší kniha, jakou jsem tento rok četla.
Úryvek:
Ozval se zvuk kroků na štěrku a pak otcův hlas: „Á, Walkere! Neviděl jsi slečnu Maud?“
Rukama si zacpala ústa.
„Ano, pane,“ řekl Clem děsivě blízko.
„No a kde tedy je?“
„Myslím, že sem ji viděl jít do kostela, pane.“
„Propána, v tuto denní dobu?“
„Ano, pane.“
Podrážděný povzdech. „Dobrá. Vrať se do práce.“
„Ano, pane.“
Maud poslouchala, jak otec odchází.
Str. 155, dvacátá první kapitola
Také jsem teď přečetla pro mě zatím nejhorší knihu za tento rok. Hubené nohy a všechno ostatní, ta mi vůbec nesedla, jakožto jazykově krásná, ale příběh skoro o ničem a hlavně náboženské téma a mluvící předměty mi do toho neseděly.
Máš pravdu, že na první pohled jsem si myslela, že je to další dílo od Darcy Coates. Každopádně je fakt neskutečný, že nakladatelství tohle udělá, vlastně změní název a láká na něco, co kniha vlastně ani není. To by mě celkem naštvalo. Každopádně tento literární žánr moc nevyhledávám, takže knihu se číst nechystám.
Kniha mě zaujala hned svou obálkou, ale obávala jsem se, že na mě bude moc strašidelná… 🙂 Když ale tvrdíš, že to bylo „slabé“, myslím, že já bych byla ideální čtenář. 😀
Já se na ten zázrak taky chystám, tak jsem zvědavá, ale nic moc od toho neočekávám 😀