Originální název: Screwdriveder
Český název: Hřebec
Díl: 3.
Žánr: beletrie pro dospělé – román
Autor: Alice Clayton
Nakladatelství: Mladá fronta 2015
Počet stran: 200
Stručný obsah knihy:
Po Nabíječi a Roštěnce přichází ztřeštěná romantická komedie o strhávání korzetů a vzdouvající se hrudi, o nezkrotné vášni a nekonečné lásce. Také o archivaci dokumentů a o koňském hnoji – počkat, cože?
Ve dne Viv Franklinová navrhuje softwarové programy. V noci tajně hltá zamilované románky a touží po rytíři v nablýskané zbroji, po kovboji na divokém hřebci (ach bože, jen zaržát), nebo po statném požárníkovi, do kterého by se zamilovala až po uši.
Když se dozví, že po dávno zapomenuté tetě zdědila nádherný starý ranč v kalifornském Mendocinu, vyrazí tam celá natěšená s vidinou obrovského dobrodružství jako z románu. Jenže v každém románu nastane zvrat, že ano?
Na jedné straně kovboj, pro kterého se jí úplně zapálí lýtka (kovboj Hank totiž za spálená lýtka skutečně stojí). Na druhé straně knihovník Clark Barrow, který se jí jaksepatří dvoří. Mohou tvídová saka a záplaty na loktech soupeřit s koženými kalhotami a botami s ostruhami?
Můj názor:
Nabíječ a Roštěnka jsou o tom stejném páru, ale v této knize se seznamuje s někým novým. Viv je kamarádkou Nabíječe. Nemá ráda předsudky, a že jich kolem sebe má!
S Viv jsem se na začátku knihy sžila. Dospělá žena, single, knihomolka snící o svém kovboji. Líbilo se mi, že zděděný dům vzala jako nové dobrodružství a vrhla se na to po hlavě. Líbily se mi její myšlenkové pochody a také, že vše nevycházelo tak, jak to v románech bývá. Tato kniha je něco jiného… něco upřímného a otevřeného.
Když se poprvé setkala s Hankem, nebylo to setkání jako ve filmech… nebyla nádherná, ale měla botu obalenou lejnem a na druhou kulhala. Ale Hank byl přesně ten typ, o kterém snila… ale vážně je to ten, které chce? Tajně jsem doufala, že se objeví další hrdina v jejím románě, který vše zamotá. Ejhle, máme tu knihovníka, historika a gentlemana v jedné osobě.
Jak vše dopadne? Má její životní román šťastný konec? Na to si musíte přijít sami a knihu si přečíst… možná budete mile překvapeni. Možná budete číst až do rána, abyste se dozvěděli, který z mužů uloupil její srdce, a kterému řekne poprvé ve svém životě miluji tě.
Toto je první kniha přečtená v roce 2016, a která mě donutila číst až do rána, abych se dozvěděla konec. S dobrou knihou nesledujete čas, s dobrou knihou čas utíká jinak. Kniha Hřebec se mi líbila, zasmála jsem se u ní, uronila nějakou tu slzu… a zamilovala se do knižních hrdinů. Zkrátka tak, jak to má být.
Úryvek:
„Takováhle balustráda se nedá nahradit! Už dávno se nedělají tak jako kdysi. Copak si myslíš, že můžeš skončit do Bauhausu a vybrat si tam balustrádu, co…“
„Jestli ještě jednou řekneš slovo balustráda, tak tě praštím do tvý vlastní balustrády!“
„Vždyť to ani nedává smysl! Vivian, jak tě mám přesvědčit o tom, že věci v tomhle domě jsou důležité?“
„Začni třeba tím, že mi budeš říkat Viv sakra. Jmenuju se Viv!“ zaječela jsem a bouchla pěstí do stolu tak silně, až panenky na něm nadskočily.
Str. 55. – 56., čtvrtá kapitola