Originální název: The right moves
Český název: Hrej férově
Díl: 3. – volná série
Žánr: beletrie pro dospělé – román
Autor: Emma Hart
Nakladatelství: Galatea 2014
Počet stran: 224
Stručný obsah knihy:
Její minulost je plná utrpení. Jeho minulost zase plná bolestného zármutku. A i přesto je jediným na světě, kdo jí připomene, že je pro co žít.
Abbi Jenkinsová už ani nedoufala, že by někdy opustila zdi ústavu pro duševně choré, kde musela strávit celý poslední rok. Že se jí to povedlo, však neznamená, že by zapomněla, co všechno jí Pearce provedl. Moc dobře ví, že jedinou šancí, jak se vyrovnat s depresemi, které jí každý den ničí mysl, je balet, který je pro ni víc než jen pouhým koníčkem. Balet na prestižní umělecké škole Juilliard v New Yorku je tím jediným, co jí dává touhu žít. Něco, k čemu se může upnout.
Blake Smith opustil Londýn z jednoho jediného důvodu, a to i přesto, že nikdy nechtěl utíkat před bolestnou minulostí. Po příjezdu do New Yorku je plně odhodlaný, že splní slib, který dal sestře a dostane se na Juilliard. Nikdy však nepředpokládal, že bude ve stejné třídě s Abbi – dívkou, jejíž oči jsou plné smutku a utrpení. Utrpení, jaké on sám dobře zná. Každá hodina, kterou spolu stráví, je sbližuje víc a víc. A Blake už nemůže dále bojovat s nutkáním ochránit ji samu před sebou.
Čím více se dozvídají o své minulosti, tím více se musí ptát sami sebe, zda existuje ještě něco, co by je mohlo zachránit…
Můj názor:
Třetí díl této série je o Abbi. Nevěděla jsem, že tento díl bude o ní, ale musím říct, že to bylo velice zajímavé. Bylo mi jí samozřejmě líto, ale když se tam objevil Blake, který se setkal s podobným činem. Věděla jsem, že je to spojuje. Doufala jsem, že se mu Abbi otevře, že mu bude věřit.
Blake a Abbi nás provází celým dílem. Můžeme vidět jejich vyvíjející se vztah, rostoucí Abbininu důvěru, její posunky vpřed a cítili jste hrdost. A nejvíc mě potěšil Epilog, protože jsme se dozvěděli o budoucnosti Abbi. Dozvěděli jsme se, že nedřela zbytečně.
Úryvek:
Dům je tak úžasně klidný, když jsou mamka s taťkou na pracovní cestě. Je to vůbec poprvé, co se na ni odvážili od té doby, co jsem se vrátila, a ta svoboda je naprosto skvělá. Nemusím snášet pohledy plné obav, pokud jsem v půlce dne pořád ještě v pyžamu, nebo soustředěné pohledy, kdykoliv se jenom mihnu kolem kuchyňské linky.
Pokud by se mi povedlo nespálit si toast, tak bych ti to opravdu užila, a namazala si ho máslem.
Str. 153, sedmnáctá kapitola