Originální název: Kafe a cigárko
Český název: Kafe a cigárko
Žánr: česká literatura – fejetony
Autor: Marie Doležalová
Nakladatelství: Domino 2015
Počet stran: 272
Stručný obsah knihy:
Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas?
Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle.
Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat.
Můj názor:
Setkala jsem se s názory, že tuto knihu srovnávají s knihou P.S., a tak mne nelákala, protože u této knihy jsem se zklamala. Ale když mi vedoucí v práci řekla, že tahle kniha je stokrát lepší než P.S., rozhodla jsem se knize dát šanci.
Kniha vám podává náhled na život herečky. Připraví vás o iluze, že herci to mají lehké, a že jsou žádaní a mají peněz jako „šlupek„.
Marie píše, že se s ní neustále veze role Saši z Comebacku. Každý si o ní myslí, že je ta hloupá holka, a těžko se vysvětluje, že je to jinak.
Je to upřímná, místy vtipná kniha. A i když to není přímo můj šálek, kniha se mi líbila. Její neobvyklý formát se četl dobře. Také se mi líbilo doplnění kapitol, například fotografiemi či menším komiksem.
Úryvek:
Fotky v lifestylových magazínech mají jasné zadání. Mají být veselé, barevné, usměvavé a člověk na nich má vypadat, že si jen tak hrál s kyticí levandule a rozhazoval kolem peří a vůbec nevěděl, že ho u toho nějaký šibal nenápadně fotil.
Ano, chci říct, že fotky k rozhovorům v sobě skrývají malou lež.
Možná tedy ne fotky mých kolegyň, ale moje ano.
Str. 136, Tvař se krásně! A to je jak? aneb jak se fotí do magazínů