Originální název: Once
Český název: Kdysi
Díl: 1.
Žánr: světová literatura – pro mládež
Autor: Morris Gleitzman
Nakladatelství: Argo 2016
Počet stran: 164
Stručný obsah knihy:
Každý si zaslouží zažít něco dobrého. Alespoň jednou v životě. Tři roky a osm měsíců žije devítiletý Felix v odlehlém katolickém sirotčinci v horách, ačkoli není katolického vyznání. Jeho rodiče nejsou mrtví. Přivedli ho k matce Mince, představené jeptišek, aby se měl dobře. A určitě si pro něj brzy přijdou, jak Felix věří, jen co vyřeší potíže, které mají se svým knihkupectvím. Protože židovští knihkupci to mají v Polsku roku 1942 těžké. Jak moc, to Felix pochopí, až když se v sirotčinci objeví muži s podivnými páskami na rukávech a začnou vyhazovat a pálit knihy z místní knihovny. Felix uteče, aby našel rodiče a před těmi muži je varoval. Cestou zachrání z hořícího domu malou Zeldu, jejíž rodina byla zavražděna, a pomalu mu dochází, co mají tihle spalovači knih za lubem. A co to znamená pro něj, Zeldu a všechny ostatní Židy.
Morris Gleitzman líčí v prvním dílu z čtyřdílné řady život v okupovaném Polsku z dětsky naivní perspektivy malého hrdiny, jeho výpověď je však o to silnější.
Můj názor:
Tuto knihu jsem si koupila zcela náhodně, ale už teď vím, že to nebyla chyba.
Felix je naivní chlapec, který neví, co se ve skutečnosti děje. Neví, co jsou nacisté zač a neví, jaké mu hrozí nebezpečí. Sílu mu dává jeho fantazie a příběhy, které si píše do svého zápisníčku. Je ochotný se obětovat pro ostatní a má srdce na správném místě.
I když kniha pojímá velmi vážné téma, někdy se člověk musel usmát nad naivností Felixe, ale přesto kniha na mne působila depresivně a je plná strachu.
Jsem ráda za konec, který má, neboť si člověk může domyslet a trochu přikreslit, jak to asi s nimi dopadlo. Může doufat v lepší konec, než se nejspíše stal.
Knihu bych doporučila všem, není to jen kniha pro mládež. Je to knihy pro všechny, abychom si připomněli, čeho jsou lidé schopni a už nedovolili, aby se to ještě někdy opakovalo.
Úryvek:
„Ne,“ zaječí Zelda. „Bez Felixe nikam nejdu.“
Zuřivě se brání a kope kolem sebe. Muž se obrátí a zadívá se na mě. Tváří se velice otráveně, jako kdyby mu bohatě stačilo, že mu zkroutili vousy a před očima mu zastřelili nevinné lidi, a rozhodně nestojí ještě o kluka, který se nedokáže postavit a právě začal blinkat.
Snažím se mu vysvětlit, že hledám maminku a tatínka, ale vyjdou ze mě jen další zvratky a celá ulice se se mnou zatočí.
Str. 83