Originální název: The Memory Book
Český název: Kniha vzpomínek
Žánr: beletrie – román
Autor: Rowan Coleman
Nakladatelství: Domino 2015
Počet stran: 370
Stručný obsah knihy:
Jméno prvorozeného dítěte. Tvář vašeho muže. Váš věk a adresa… Co když se vám tohle všechno začne ztrácet z paměti?
Claire má fungující manželství, dvě dcery, všetečnou matku… a Alzheimera. Dříve měla i práci, kterou milovala, ale kdo by zaměstnával učitelku, která trpí ztrátou paměti? Claire se zoufale snaží zachovat alespoň to, o co ji ještě nemoc nepřipravila, a tak si na radu terapeuta pořídí Knihu vzpomínek. Zapisuje momenty z minulosti i současnosti, protože ví, že brzy budou její řádky to jediné, co po ní manželovi a dětem zbude. Ví to, protože na stejnou nemoc zemřel její otec.
Dny tráví doma, v nedobrovolném uvěznění, protože každý odchod hrozí tím, že nenajde cestu zpátky. Postupem času přestává být bezpečno i doma: vynechávající paměť Claire znemožňuje vykonávat i ty nejběžnější, nejbanálnější činnosti. Výsledkem je nekonečná frustrace a zášť vůči blízkým, prokládaná zoufalou touhou využít každý vzácný okamžik, kdy se ještě může těšit z jasné mysli…
Román Kniha vzpomínek je neobyčejně silný příběh, smutný i povzbudivý zároveň. A Claire je literární hrdinka, která se každému čtenáři natrvalo vryje do paměti. I když ona sama paměť už téměř ztratila.
Můj názor:
U této knihy mi dlouho trvalo, než jsem se do ní začetla. Je pravda, že se zabývá zrovna ne dvakrát příjemným tématem, ale díky tomu je právě tak jiná…
Musím se přiznat, že mne hlavní hrdinka trochu štvala. Věděla o své nemoci, a přesto neustále někam utíkala a doufala, že si to bude pamatovat. Ohrožovala svoji malou dceru a nedokázala si připustit, že potřebuje pomoc svých blízkých. Na jednu stranu jsem chápala, že chce být samostatná, ale na druhou stranu mne opravdu rozčilovala, že si nedokázala připustit, že už to jiné nebude.
V knize je ale vidět, jak je to těžké nejen pro člověka, který touto nemocí trpí, ale také jak je to těžké pro jeho blízké a okolí. Najednou nepoznávala svého manžela a necítila k němu to, co dříve… místo toho ji začal přitahovat jiný muž, se kterým se setkala. Začala ho vyhledávat a scházet se s ním… tento románek měl pro mne překvapující vyvrcholení a musím se přiznat, že mne to velice potěšilo.
I když kniha nemůže skončit happyendem, jak už napovídá samotný děj a anotace, přesto jsou tam šťastné chvíle. A i když toto téma je bolestivě a nečte se snadno, nelituji přečtení této knihu a vřele ji doporučuji všem, kteří chtějí více než jen zamilovaný román.
Úryvek:
„To je dobrý,“ máma mi pomáhá do vany napuštěné teplou vodou a drží mě za ruku, když si sedám. „Už je to dobrý.“
Prosím ji, aby nechala otevřené dveře, protože tak slyším, jak si dole Esther prozpěvuje a povídá s Gregem.
„Není,“ říkám. „Už to není dobrý. Už nejsem její máma. Zapomněla jsem, jak jí číst, jak ji ochránit. Neměla jsem sebemenší tušení, kde jsem, mami, ani jak jsem se tam dostala. Už se na mě nedá spolehnout, už se nedokážu postarat ani o svoji malou holčičku.“
Str. 289, šestnáctá kapitola – Claire