Originální název: Speak
Český název: Mluv
Žánr: beletrie – young adult, new adult
Autor: Laurie Hals Anderson
Nakladatelství: YOLI 2016
Počet stran: 200
Stručný obsah knihy:
Jsi si jistá, že tobě se to stát nemůže?
Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní skoro nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně přehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál víc se izoluje od okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala…
Jediným světlým bodem jsou pro Melindu hodiny výtvarné výchovy volnomyšlenkářského profesora Freemana. Jako ročníkový úkol si Melinda vybrala téma stromu. Nejdříve si s tím nevěděla rady, ale pak zjistila, že jen při malování se cítí znovu svobodná a nesvázaná trpkou vzpomínkou na závěrečný školní večírek.
Můj názor:
Kniha je o tématu, o kterém se příliš nemluví, ale bylo by to třeba. Toto téma bylo, je a bohužel i bude stále aktuální.
Všichni Melindu odsoudili, aniž by věděli, co se skutečně stalo. Nikdo si s ní nepromluvil a ona s nikým o tom ani mluvit nechtěla. Nesla svou bolest sama, trestala se, vyčítala si to a byla na to sama.
Ze začátku jsem se do čtení musela přemlouvat, neboť mne začátek tolik nechytl. Ale když jsem se konečně začetla, nemohla jsem knihu odložit. Musela jsem ji přečíst.
Konec knihy mne mile překvapil a jsem moc ráda, že to tak skončilo, neboť v životě to tak být nemusí, ale je třeba těm lidem ukázat, že i dobré konce jsou. Že nejsou na to sami, a mohou se svěřit.
I když kniha nepatří mezi nejlepší, které jsem četla, líbila se mi. Doporučuji ji všem, opravdu všem. O tom tématu se musí mluvit a je třeba pomáhat obětem. A pokud to má začít u knihy, tak ať je to tato… se šťastným koncem.
Úryvek:
Roztáhnu svorku na papír a škrábnu se jí do vnitřku levého zápěstí. Žalostné. Pokud je pokus o sebevraždu voláním o pomoc, co je pak tohle? Kňučení, pípání? Dělám si na zápěstí tenké krvavé prasklinky, jednu za druhou, dokud to nepřestane bolet. Vypadá to, jako bych se přetlačovala s růžovým keřem.
Str. 84, Rodinné soptění