Nabíječ

Originální název: Wallbanger
Český název: Nabíječ
Díl: 1.
Žánr: beletrie pro dospělé – román
Autor: Alice Clayton
Nakladatelství: Mladá fronta 2014
Počet stran: 280

Stručný obsah knihy:
První noc ve fantastickém novém bytě v San Francisku a Caroline začíná tušit, že za chvíli bude znát – ehm – milostný život svého tajemného souseda lépe než vlastní… boty. Díky stěnám tenkým jako papír a Nabíječovým atletickým výkonům slyší nejen každý náraz jeho postel o společnou zeď ložnice, ale i bouřlivé ohlasy snad celého zástupu žen, které si do ní vodí. A zatímco je Caroline v tomto směru momentálně „na suchu“, uvědomí si, že jí ve spánku brání nejen bušení do zdi, ale i její divoké představy.
Když jedna ohlušující noc střídá druhou, netrvá dlouho a Caroline rupnou nervy. Oděná jen do své sexuální frustrace a růžové noční košilky se „proklínanému“ Nabíječi konečně postaví tváří v tvář. Není divu, že jejich noční potyčka v nastalém napětí zažehne jiskru…

Můj názor:
Název Nabíječ mě trochu překvapil a čekala jsem knihu plnou sexu, ale tato kniha je jiná. Je tam přátelství, láska a cesta za hledáním jednoho ztraceného Óčka.
Moc se mi líbilo, jak se z nich stali přátelé. Navštěvovali se navzájem, ona mu pekla buchty, které on miloval a on jí zase pouštěl hudbu přes tenkou zeď na dobrou noc. Přátelství pomalu ale jistě přecházelo v lásku a tato cesta se mi naprosto líbila.
Mrzelo mě, jak se to po té trochu pokazilo a oni spolu nemluvili, ale jak už to většinou bývá, vše se vyřešilo a oni byli opět spolu. Také se musím přiznat, že jeho práce se mi moc líbila. Byl fotograf na volné noze a hodně cestoval, což by se mi líbilo.
Nedejte na název knihy a vlastně ani moc ne na anotaci knihy, která vám toho také moc neprozradí. Člověk by knize měl dát šanci, i když se mu nepozdává název, protože název není vše. Já jsem moc ráda, že jsem této knize dala šanci. Stala se jednou z mých oblíbených knih, které jsem kdy četla.

Úryvek:
„Takže cuketová buchta… Chápu to tak, že chceš další?“ zeptala jsem se a přehodila si bundu přes opěradlo židle.
„Já vím, že ještě máš. Simon říká: sem s ní,“ pronesl s kamennou tváří a s prstem namířeným místo pistole.
„Nejseš těma moučníkama náhodou trochu posedlej? Co takhle nějaká terapie?“ navrhla jsem mu, zatímco jsem šla najít zbylý kus buchty. Dost možná jsem ho schovávala právě pro něj.

Str. 103, desátá kapitola

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.