Originální název: Les Chiens de Détroit
Český název: Obr z mlhy
Žánr: literatura světová – thriller
Autor: Jérôme Loubry
Nakladatelství: Metafora 2021
Počet stran: 256
Stručný obsah knihy:
Mytická postava obřího sériového vraha se po letech opět objevuje.
Listopad 1998: První tělo našel běžec na okraji městského parku. Dítě leželo na zemi – bledé, uškrcené, s fialovými stopami po sevření silnými prsty na krku. Vyšetřováním je pověřen detektiv Stan Mitchell, který ale navzdory bohatým zkušenostem a přirozené houževnatosti nenachází dostatek vodítek. Vrah přezdívaný Obr z mlhy beze stopy mizí v mlhavých ulicích skomírajícího města. A Mitchellova posedlost jeho dopadením roste.
Březen 2013: Opuštěné předměstí s chátrajícími domy. Z nízkého šedivého nebe padají provazy deště a propůjčují Detroitu ještě bezútěšnější nádech. Z noci se vynořují postavy v kuklách a se samopaly a rozrážejí dveře jednoho z rozpadajících se obydlí.
Policejní razie.
Když se v Detroitu po letech znovu začnou ztrácet děti, musí se policejní veterán Stan Mitchell spojit s mladou inspektorkou Sarah Berkhampovou, aby se mezi starými i současnými případy pokusili najít souvislost. Oba je ale tíží minulost, a než se postaví děsivému Obrovi, budou muset čelit vlastním démonům.
Můj názor:
K této knize jsem se dostala díky lákavé recenzi Roniie Sparks. Když kniha vyšla, hned jsem si ji zakoupila a rovnou i přečetla. Je to má první kniha od autora, ale je již druhá, která u nás vyšla.
Děj mě ihned vtáhl a vůbec mi nevadilo střídání časů. Kapitoly jsou hezky označené, takže se čtenář neztratí. Dozví se také spoustu informací ze života vyšetřovatelů, což mi nevadilo, ale co mi tam opravdu chybělo, bylo více detailů k případům. Nedokázala jsem se vžít do žádné z obětí.
Konec mě překvapil a trošku zklamal, ale celkově mě kniha bavila. Je čtivě napsaná a ráda si od autora přečtu i jeho první knihu u vás vydanou.
Úryvek:
Sarah se přiřítila k autu a vytrhla vysílačku z držáku.
Už to máš, Sarah… Přihořívá…
„Tady inspektorka Berkhampová, potřebuju přednostní informaci, přepínám.“
„Příjem, přepínám.“
Str. 188, třicátá druhá kapitola
Je to určitě zajímavé, škoda, že už toho mnoho nepřečtu protože hodně špatně vidím a budu zvědavá, jestli mi to paní doktorka ještě dokáže opravit na brýlích.
Tak to jsem ráda, že se kniha líbila. Konce knih jsou vždy na velké diskuze. Někomu sedne někomu ne. Kolikrát si přeji u knih jiný konec. I mě chybělo v knize více detailů, pár stran navíc by příběh určitě snesl. Doporučuji autorovu předchozí knihu Útočiště, to byla taková bomba 😀 že ji doporučuji lidem na potkání.