Originální název: The hound of the Baskervilles
Český název: Pes Baskervillský
Žánr: beletrie – detektivka
Autor: Sir Arthur Conan Doyle
Nakladatelství: Omega 2014
Počet stran: 232
Stručný obsah knihy:
Sir Charles, pán na Baskervillském zámku, zemřel za záhadných okolností.
Stála za jeho smrtí stará kletba, která podle legendy jeho rod pronásleduje již od anglické Velké revoluce? Nezdá se to rodinnému lékaři doktorovi Mortimerovi. Vypraví se do Londýna, své pochybnosti vylíčí Sherlocku Holmesovi a požádá ho o pomoc. Slavný detektiv se rozhodne záhadu objasnit.
Pes Baskervillský patří mezi nejznámější příběhy, které sir Arthur Conan Doyle napsal a deník Le Monde ho zařadil mezi sto nejvýznamnějších literárních děl dvacátého století. Je uznáván za absolutní klasiku žánru a čtenáře dokáže udržet v napětí až do poslední stránky.
Můj názor:
Tento příběh mi není neznámí, ale nepamatovala jsem si již, jak kniha skončila a navíc jsem si chtěla přečíst opět něco o Sherlocku Holmesovi, a tak jsem sáhla po této knize, abych se i trochu bála.
V knize se můžete setkat s knižními výrazy a starou mluvou, ale mně to problém nedělalo. Spíše bych řekla, že kdyby to tak nebylo psané, něco by mi na té knize chybělo.
Nejvíce mě překvapilo vyvrcholení knihy, vůbec jsem netušila motiv pachatele a nejvíce mě překvapila přítomnost Holmese. Je blíže, než si myslíte. A když se trochu vyděsíte, je to v pořádku. Je v pořádku, když se snese mlha a vy máte divný pocit a ohlížíte se. Alespoň víte, že kniha ve vás zanechává dojem a vy jste opatrní.
Kniha se mi líbila, je to příjemně děsivé čtení, kdy vám Sherlock Holmes ukáže, že na něj nevyzraje ani tento pachatel, ačkoliv se zdá být o krok napřed. Líbí se mi přátelství mezi Sherlockem a Watsonem, nevím, kdo jiný by s tímto slavným detektivem vydržel.
Úryvek:
Jakoby to mělo být odpovědí k jeho slovům, zvedl se náhle ze širého temna močálu podivný ryk, který jsem již jednou slyšel na okraji velké Grimpenské bažiny. Vítr nám ho donášel tichem noci, ten dlouhý, hluboký jek, potom hlasitější a hlasitější vytí, jež přešlo v temné mručení více a více zmírající.
Avšak znovu a znovu se ozval ten zvuk, naplňuje celý vzduch, ryk pronikavý, divoký a hrozivý.
Baronet mne chopil za rukáv a jeho tvář zbledla tak, že její bělost pronikala temnem.
Str. 127, devátá kapitola Druhá zpráva doktora Watsona