Spolubydlící

Originální název: Roomies
Český název: Spolubydlící
Žánr: literatura světová – román pro ženy
Autor: Christina Lauren
Nakladatelství: Jota 2019
Počet stran: 350

Stručný obsah knihy:
Když svatbou vztah nekončí, ale teprve začíná…

Holland Bakkerová má byteček na Manhattanu, nenáročnou asistentskou práci v divadle a touhu stát se spisovatelkou. Už šest měsíců ale nenapsala ani řádku. Místo toho den co den postává ve stanici metra na Padesáté ulici a dychtivě poslouchá, když hraje On. Calvin, chlap s těma nejuhrančivějšíma zelenýma očima, neodolatelným irským přízvukem a ďábelskými prsty na strunách kytary. Právě takového sólistu by nutně potřebovali v divadle, které vede Hollandin strýc. Jenže to má drobný háček: Calvin je ve Státech už pár let nelegálně. Nenašla by se nějaká cesta, jak pro něj získat povolení k pobytu? Co třeba fingovaný sňatek?

Můj názor:
Po přečtení další samostatné knihy autorek už nemám chuť číst cokoliv od nich. Autorky si mě získaly sériemi Božský a Vášnivý, a tak jsem čekala od jejich dalších knih více. Ale tohle bylo jedno velké zklamání. Nerada nechám knihy nedočtené, ale tady jsem byla dost blízko. Do čtení jsem se víceméně nutila. V knize mi chyběl jakýkoliv náboj a romantika.

Hlavní hrdinka mi přišla naivní a její nápad vzít si člověka, kterého ani nezná, dost šílený. Pochopila jsem, že se jí líbí, a tak ho chodila poslouchat… chápala jsem i, že se chce odvděčit strýčkům za jejich pomoc a péči, ale opravdu tak, že si vezme člověka, o kterém neví vůbec nic? Vysnila si ho, ale pravda byla úplně jiná.

Postupným seznamováním kvůli pohovoru na úřadech si k sobě našli cestu přátelství. Čím více času spolu trávili, tím více se jejich vztah prohluboval. Stejně tam bylo nějaké ale… z obou stran. Každý lhal jinak a jejich cesta začala být plná překážek.

Konec mi přišel uspěchaný a mrzelo mě, že se člověk nedozvěděl více o jejich manželství a budoucnosti. Čekala jsem v knize nějaký epilog, ale ten tam bohužel není. Navíc v druhé polovině knihy mě začaly hodně rušit chyby (často výměna písmenek).  Pokud autorky vydají další knihu, budu hodně přemýšlet, zda si ji přečtu.

Úryvek:
Závažnost toho, co se právě chytáme udělat, mi ale naplno dochází teprve v okamžiku, kdy vstupujeme do budovy, která uvnitř působí patřičně přísně. Jako místo, kde člověk nemůže očekávat žádnou vstřícnost a kde mu nic neprojde. Kousek za vchodem na nás čekají detektory kovu, a zatímco se zapisujeme a připínáme si identifikační cedulku, se stoickým klidem nás pozoruje člověk z ochrany.

Str. 221, dvacátá kapitola