Starý jako čas sám

Originální název: As old as time
Český název: Starý jako čas sám
Žánr: literatura světová – fantasy
Autor: Liz Braswell
Nakladatelství: Egmont, 2019
Počet stran: 408

Stručný obsah knihy:
Belle ztratila svou matku, když byla ještě malá. Žije jen s otcem v chudém provinčním městečku, ze kterého touží uniknout a objevovat svět. Pak se Belle stane zajatkyní hrozivého a zlostného Zvířete a všechny ostatní starosti musí odsunout stranou. Na hradě Zvířete se Belle dotkne očarované růže a mysl jí zaplaví obrazy matky, o které si myslela, že ji už nikdy nespatří. Ještě podivnější však je, že v těch vidinách je matka krásnou čarodějkou, která zakleje Zvíře i jeho hrad.

Můj názor:
Zbožňuji příběh Kráska a Zvíře a nedokáži odolat různým převyprávěním. Autorka využila toho, že neznáme matku Bell, a tak se rozhodla z ní udělat čarodějku. V první části knihy jsou kapitoly minulosti, kde poznáváme její matku a spolu s ní příběh Maurice. Potkáváme se tam s postavami, které jsou důležité poté v přítomnosti.Ve druhé částí se snaží Bell a Zvíře zlomit kletbu. Tím, že se dotkla růže, ji zničila. Hrad je zahalen do pavučin a rozpadá se. Obyvatelstvo se více a více stává věcmi a je pro ně těžké se každé ráno probudit. Bell i Zvíře tráví spoustu času v knihovně, snaží se nalézt nějaké stopy o čarodějnicích a prolomení kletby.
Třetí část knihy je zaměřena na odhalení pravdy a celé rozuzlení.
Mně osobně se líbilo, že se autorka v dosti věcech drží animované Krásky a Zvířete, například Gaston a honba za Kráskou, otec Bell a jeho vynálezy atd. První dvě části se mi četly hezky, utíkalo to rychle, ale pak… posledních cca padesát stran mě neskutečně zklamalo. Nechci příliš prozrazovat, ale už se mi dlouho nestalo, že by mě kniha až tak naštvala. Mrzel mne konec. Je částečně otevřený a člověk si může domyslet, jak to bude pokračovat a nakonec skončí. Přesto knihu hodnotím jako průměr a nejslabší ze série Co kdyby…

Úryvek:
Podívala se dolů: do nohy se jí zabodl velký střep. Z rány se už řinula krev a začínala odkapávat. Belle se ohnula a se syknutím střep vytáhla. Pocházela z velikého zrcadla na zdi, z toho, které Zvíře rozbilo – bezpochyby když v něm zahlédlo vlastní obraz.
Belle se podívala na to, co ze zrcadla zbývalo, zvedla svíčku a pohybovala jí. Bylo těžké něco rozeznat, když měla tak málo světla a střepy trčely do různých směrů. I tak však Belle viděla, že neodrážejí ji ani nic kolem ní. Svraštila obočí a povídala se pozorněji.

Str. 173, Hrad, ve kterém straší