Věž úsvitu

Originální název: Tower of Dawn
Český název: Věž úsvitu
Díl: 5.
Žánr: literatura světová – fantasy
Autor: Sarah J. Maas
Nakladatelství: Cooboo, 2021
Počet stran: 664

Stručný obsah knihy:
Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Antice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější.

Můj názor:
Věž úsvitu jsem četla dle návodu zároveň s Říši bouří. Obě knihy se odehrávají ve stejném čase. V této knize sledujeme cestu Chaola a Nesryn a v Říši bouří sledujeme dějovou linku Aelin, Doriana a zbytku party.

Chaola mám ráda už od začátku. Jeho postava mi neuvěřitelně sedla a na tuto knihu jsem se těšila. Doufala jsem v jeho uzdravení a navázání důležitého spojenectví, které by mohlo zachránit svět. Ale to by nebyla Sarah J. Maas, kdyby si pro nás nepřipravila plno zvratů, odhalení a nových postav se spletitými osudy.

Budu se opakovat, ale vše začíná dávat smysl, zapadá to do sebe a já nedokážu přestat číst. Jsem moc ráda, že jsem knihy četla společně. Krásně to na sebe navazuje a já se mohu rovnou vrhnout na závěrečný díl. Nedokážu si přestavit, že bych přečetla nejdřív Říši bouří, a pak musela číst ještě tuto knihu zvlášť… potřebuji nutně vědět, jak to bude dál s Aelin. Stihne Chaol dorazit včas? Opravdu se zvládnout postavit Erawanovi a těm dalším a vyhrát?

Úryvek:
Prohlížel si její ruce, které pevně svírala na klíně. Představoval si v nich vědro a koště, hadry a špinavé nádobí. Představoval si je rozedřené a rozbolavělé. Představoval si špinavou hospodu a její zákazníky… co museli vidět a po čem určitě prahli, když ji spatřili.
„Jak ses sem dostala?“
Stiskla rty a příliv jejich slz se zastavil. Zhluboka se nadechla. „To je na dlouhé vyprávění.“
„Mám čas si ho poslechnout.“

str. 292, dvacátá třetí kapitola