Originální název: Terminal
Český název: Zúčtování
Díl: 5.
Žánr: světová literatura pro mládež – detektivní román
Autor: Kathy a Brendan Reichs
Nakladatelství: BB/art 2015
Počet stran: 312
Stručný obsah knihy:
Zúčtování je pátým, závěrečným dílem série dobrodružství patnáctileté Tory, blízké příbuzné proslulé soudní antropoložky Tempe Brennanové. Tory a její smečka už nejsou jedinými viráty ve městě. V Morrisu se objevila Trojice, skupina zákeřných protivníků, kteří se kvůli pokusům Chance Claybournea nakazili supervirem – a vyhlásili Tory a jejím přátelům válku na život a na smrt.
Můj názor:
Závěrečný díl série Virátů jsem si koupila na Vánoce, neboť jsem ze série nadšená a chtěla jsem vědět, jak to dopadne.
Plně jsem chápala Bena, že Chancovi nevěřil, já mu také nevěřila… a divím se, že Tory ano. Neustále jim něco tajil a neříkal jim všechno. Proč? Měl to celé vybalit a nemusel by se neustále bát, že oni na to přijdou dřív, než si stihne připravit řeč.
Trojice, jak si říkali nový nakažení, mě neustále vytáčela. Doufala jsem, že se brzy dozvíme, kdo to je… třetí člen zůstával v utajení, ale pak jeho odhalení? Vážně? Proč ona? Odhalení třetího člena v Trojici pro mě bylo velké překvapení a nad touto osobou jsem vůbec nepřemýšlela. Autoři nás všechny skvěle oblafli.
Když se schylovalo k závěru knihy, měla jsem své tipy, jak by to mohlo skončit… docela jsem se trefila, ale kniha má ještě epilog a jeho konec… báječné, velmi překvapující až k naštvání.
Musím se přiznat, že obálka se mi moc nelíbí… ostatní obálky této série se mi líbily, ale tato mě ze strany Čechů zklamala. Originál je mnohem lepší. My máme obálku vytvořenou ze dvou originálních do jedné, není to hezké.
Kniha se mi četla velmi dobře a rychle, byla napínavá až do konce. Trochu i děsivá, ale ne příliš… a konec (nepočítám epilog) byl milý a já Benovi fandila. Mrzí mě, že se musím s touto partou rozloučit, ale říká se, že v nejlepším se má přestat.
Úryvek:
Paluba najednou skončila. Nebylo kam utíkat. Na kraji stál Speckman a civěl na nás před zábradlí. „Už jste si tý návštěvy všimli?“ Pokrčil rameny a cos si upevnil kolem pasu. V rukou se mu zaleskl kousek kovu. „To nevadí, stejně nemáte šanci. Vřele vás uvítají.“
Než jsem stihla zareagovat, Speckman udělal něco nemyslitelného – rozpustile zamával, otočil se a skočil dolů.
Všichni jsme zůstali stát a jen šokovaně zírali.
Str. 176, dvacátá čtvrtá kapitola