Originální název: All the Bright Places
Český název: Všechny malé zázraky
Žánr: beletrie – young adult, new adult
Autor: Jennifer Niven
Nakladatelství: YOLI 2015
Počet stran: 360
Stručný obsah knihy:
Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce.
Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco – bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné – nakonec zastaví.
Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry.
Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat.
Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním; a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.
Můj názor:
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně, a když jsem zjistila, jak velká má hodnocení, těšila jsem se na ni. Trochu mi trvalo, než jsem přečetla prvních sto stran, ale pak už to šlo samo a já ji dočetla okamžitě, nešla odložit.
Přemýšlela jsem, co vám o ní mám napsat. Musela jsem si to nechat proležet v hlavě… příběh knihy je silný a něco ve vás nechá a nejsou to jen smíšené pocity.
U této knihy je dobré číst i mezi řádky, uvidíte toho více a také je dobré si přečíst Poznámku autorky.
Theodor Finch se mi líbil hned za začátku, i když se zdál být „jiný“, ale vím, jaký je to pocit. Získal si mne a to stejné mohu říct o Violet. I ona mi byla sympatická, ale raději jsem četla kapitoly z pohledu Finche. Společný školní projekt je sblížil natolik, že jsem už doufala, že Finch uvidí jen to dobré a temnota pomine, ale vše začalo být horší, když dostali zákaz se spolu vídat. Ano, vídali se i tak, ale už to nebylo tak často a temnota začala Finche více vtahovat do sebe a já si přála jiný konec knihy, přála jsem si, aby tam seděl a čekal na ni. Aby spolu někam odjeli, utekli, hodili vše za hlavu… nestalo se tak a já vím, že tohle je život. Život nekončí vždy tak, jak si přejeme, nekončí vždy happyendem.
Přesto Violet byla silná a vyrazila na jejich společné putování, aby dokončila školní projekt. Našla jeho vzkazy a to bylo hezké. Našla jeho písničku, našla jeho odkaz, a když jsem konec knihy probrečela, věděla jsem, že tohle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Tohle je kniha, která ve vás nechá tolik pocitů, že jste zmatení. Odnesete si z knihy několik citátů, několik mouder, několik nadějí… odnesete si víc, než z jakékoliv knihy. Odnesete si kus Theodora Finche a kus Violet Markeyové.
Knihu doporučuji všem, opravdu všem, protože je to silný příběh, který vás nenechá chladnými.
Úryvek:
Ona je kyslík, uhlík, vodík, dusík, vápník a fosfor. Stejné prvky, které jsou i v nás ostatních, ale nemůžu si pomoct, myslím, že je tu něco víc, že ji tvoří i prvky, o kterých nikdy nikdo neslyšel, a ty ji odlišují od všech ostatních. Na okamžik cítím paniku při představě, co by se stalo, kdyby jeden z těchhle prvků selhal nebo přestal úplně pracovat. Snažím se to vytěsnit z hlavy a soustředit se na hladkost její kůže, až už nevidím molekuly, ale Violet.
Str. 215, Finch – Den poté