Už je to měsíc od našeho posledního sezení. Nepřišla. Nemám žádné zprávy o této pacientce. Myslím, že jsem příliš na ni tlačil. Zklamal jsem.
Přicházím do své ordinace. Na stole zahlédnu dopis. Nechodí mi sem většinou dopisy. Je to divné. Vezmu si obálku a roztrhnu jej.
Milý pane doktore,
nevěděla jsem, jak začít, a proto mi psaní tohoto dopisu trvalo tak dlouho.
Naše poslední sezení si vybavuji velice zřetelně a změnilo mi život. Neměla jsem čas se rozloučit, ale vězte, že se mám dobře a začínám žít život, který vypadá jako ten, který si představovala ta bláhová holka ve svém dětském pokojíčku. Ráda bych Vám stručně přiblížila, co se vlastně stalo a zdůvodnila svoji nepřítomnost na naších sezení. Dva dny před schůzkou jsem se rozhodla podívat se na internet po nějakých pracích a bylo to tam… jako znamení zčista jasna. Ne, žádný inzerát, ale reklama na levnou letenku. Letenka byla do Lucemburska. Nikdy jsem nepřemýšlela, že bych tam chtěla, ale řekla jsem si, proč ne? Objednala jsem si ji a zmizela ze svého starého života. Udělala jsem tlustou čáru, jak jste mi radil.
Nyní sedím v Amsterdamu v kavárně a píši Vám tento dopis. Ano, přesunula jsem se z Lucemburska do Nizozemí. Ani o této zemi jsem nepřemýšlela, ale proč neudělat něco nečekaného, překvapivého.
Děkuji Vám za trpělivost se mnou. Děkuji Vám za naději a víru ve mne. Vaše slova jsem si vzala k srdci. Nejvíce mi asi pomohla slova, že nikdy není pozdě. Rozhodla jsem se procestovat tuto část Evropy, a pak pokračovat dále do světa. Ještě ale přesně nevím, kam mne nohy ponesou. Díky cestování poznávám sebe samu a po pravdě nejsem tak špatná společnost. Snažím se začít od začátku, ale přišlo mi férové Vám napsat. Dát zprávu, že jste mi velice pomohl a já Vám děkuji.
P. S. K dopisu přikládám některé fotografie z cest
Děkuji za návrat do života, který jsem chtěla žít.
Amber