V pokoji vládla tma a ticho, ale v její mysli ticho nebylo. Nemohla skrz ty křičící myšlenky spát. Tiše se vykradla z postele, aby ho neprobudila, a zamířila do koupelny. Snažila se uklidnit. Rozdýchat to, jak ji učili, ale to se nedařilo. Rozhlédla se a zaposlouchala do nočního ticha bytu. Pak pomalu a mlčky vytáhla žiletku ze své skrýše. Chvilku se na ni dívala, a pak řízla. Jakmile spatřila krev, ulevilo se jí. Hlasy v hlavě postupně utichaly. Řízla kousek vedle znovu. Psychickou bolest vyměnila za fyzickou. Ještě chvíli sledovala krev, pak žiletku schovala zpět a smyla stopy svého selhání.
Mám husí kůži… Máš spisovatelský talent
hodně dobré, silné…