Originální název: Purgatory
Český název: Očistec
Díl: 3.
Žánr: literatura světová – horor
Autor: Lee Mountford
Nakladatelství: Fobos, 2024
Počet stran: 352
Stručný obsah knihy:
Duše lapené v domě trpí. Po děsivém sledu událostí, které se odehrály v domě Perronových a které vyvrcholily smrtí jedné z majitelek, byl do domu povolán tým specialistů na paranormální jevy, aby nezpochybnitelně dokázal, že v domě skutečně straší. Přeživší majitelka se pokouší přesvědčit církev, aby v domě provedla exorcismus. Je to jediný způsob, jak osvobodit duše mrtvých, které jsou uvnitř jako v očistci, odsouzené k věčnému utrpení. Církev ale nejprve vyžaduje důkazy. Výzkumný tým brzy zjistí, že nechvalně známý dům a to, čím ve skutečnosti je, přesahuje jejich schopnosti. V ohrožení nejsou jen jejich životy, ale i osud celého světa. Dokážou přežít, nebo je čeká stejný osud jako ony nebohé duše lapené v domě? Jak dopadne příběh domu Perronových? A jaké další hrůzy číhají v jeho stínu?
Můj názor:
Ačkoliv to může být matoucí, třetí díl hororové série Štvanci pokračuje tam, kde skončil díl první. Druhý díl je totiž výletem do minulosti, kdy jedna z hlavních hrdinek je dítětem a druhá ještě není ani na světě, ale je to rozhodně díl důležitý. Zpětně bych tu série četla v jiném pořadí. Zvolila bych právě druhý díl Ďáblovy dveře jako první, a pak si přečetla Sídlo hrůzy a po něm navázala Očistcem. Jen mi to potvrzuje moje nepsané pravidlo, že série čtu, až vyjdou všechny díly. U této zatím osmidílné série jsem to nedodržela z důvodu mého mylného přesvědčení, že Sídlo hrůzy je samostatná kniha.
I když se mi třetí díl líbil malinko víc než díl druhý, stejně jsem z toho nadšená nebyla. Nevím, zda je to tím, že horory čtu ráda, mám je i nakoukané, ale prostě… děj předvídatelný, u knihy jsem se nebála a hlavní hrdinka mi v druhé půlce knihy lezla už na nervy. Naopak partička lovců duchů mi sympatická byla a nebylo mi jedno, jaký osud si pro ně dům připravil. Nově se objevuje postava kněze, který by rád pomohl, ale dům ho děsí. Avšak musí plnit rozkazy církve, a tak pomoct musí, i když jeho záměry nejsou nevinné. Podle anotací dalších dílů se s knězem ještě setkáme a stejně tak i s přeživšími.
Když jsem dočetla Ďáblovy dveře, nevěděla jsem, zda dám autorovi ještě šanci, ale nakonec má zvědavost byla silnější. Chtěla jsem si uzavřít otevřený konec Sídla hrůzy. Po tomto díle mám stejný pocit, ale výhodou je, že konec byl uzavřenější. Osobně tímto dílem zatím čtení série ukončím, dokud mohu říci: „Ta série není úplně nejhorší.“
Úryvek:
David přikývl. „Jo, ale tvrdil, že tu noc na pozemek nikdo nevstoupil. Říkal, že se před branou potloukala skupina holek, a tak za nimi zašel a řekl jim, ať koukají zmizet, což podle něj udělaly. Sestřiny kamarádky vypověděly to samé, ale také přísahaly, že se pak Katie otočila a chtěla aspoň přelézt zeď. Jedné z dívek údajně řekla,“ zlomil se mu hlas hlas, „že tím udělá obrovský dojem na svého mladšího bratra. Ale policie dům prohledala a nic nenašla. Po pár letech pátrání ukončili. Jen další pohřešovaná osoba v tomto městě. Ale to není všechno.“
str. 169, třicátá třetí kapitola