Archiv rubriky: … kecy

Ahojky,

jak se máte? Já jsem od pondělí zase v plném pracovním nasazení a musím přiznat, že je to nejen nezvyk, ale také docela náročné. Ze začátku když se vše zavřelo, jsme ještě do práce šli. Dodělávali jsme zboží, uklízeli, pak jsme dostali volno… týden jsme byli doma, pak jsme se pustili do inventury, a tak jsme jeden týden zase do práce chodili, ale pouze na osmičky. Na to nejsem zvyklá, protože má normální pracovní doma trvá dvanáct hodin. Když bylo vše hotovo, zase jsme dostali volno a musím říct, že jsem si to nesmírně užívala. Se snoubencem jsme tento čas trávili u mých rodičů. On tedy sice pracoval normálně, žádné volno si neužíval, ale aspoň pracoval z domu. Čas jsem trávila na zahrádce, s pejskem, snažila jsem se pomáhat jakkoliv mamince a usnadnit jí chod domácnosti, ve které se najednou ocitlo šest lidiček.

Po pravdě jsem i lenošila a hodně četla, takže pondělní návrat byl velká změna 😀 Nějak špatně se mi nevstávalo, ale nervózní jsem byla. Netušila jsem, jak to bude v práci vypadat, jaká opatření mít budeme a představa celodenního nošení roušek mě děsila. Pondělní den byl trošku stresující, ale když jsem viděla kolegyně, opadlo to ze mne a první den jsme spolu zvládly hezky. S rouškou se mi ze začátku dýchalo špatně, odpoledne mě už bolela hlava, i když jsem se snažila pít pravidelně. Po výměně roušky se to ale zlepšilo. A včerejšek byl už lepší. Rouška mi tolik nevadila, ale dvakrát dobře se mi v tom nedýchá. Nejhorší na tom je, že musíme i hlídat lidi, aby si roušky nechávali a nesundávali si je u nás. Oni totiž vejdou k nám do prodejny, sundají si roušku a jdou vybírat knihy. Také musíme dohlédnout, aby si desinfikovali ruce… chodí kolem, přečtou si instrukce, někdy se zasmějí a jdou dál, takže je musíme poprosit, aby se vrátili a vydezinfikovali si ruce.

Na jednu stranu jsem v práci ráda, zase mezi knihami a na kolegyně jsem se těšila, ale na druhou stranu jsem si užívala čas strávený doma. Jsem nesmírně vděčná, že celou tuto náročnější dobu jsme mohli trávit u mých rodičů. Neskutečně jsem si odpočinula nejen fyzicky, ale i psychicky. Už i ze mne opadl takový ten stres ze svatby. On se asi ještě vrátí, jak se nám to blíží, ale momentálně jsem klidná 🙂

Jak to zvládáte vy? Už chodíte do práce/školy?

Ráda bych všem popřála vydaření vstup do nového roku, ať je lepší než ten předchozí, splní se vám vaše přání a jste šťastni, veselí a zdraví 🙂 Co nejméně starostí a samé radosti :))

Když jsem klikala na tlačítko založit blog, nevěřila bych, že o deset let později budu psát tento článek, budu vymýšlet přání a doufat v další roky. Netušila jsem, že u blogování zůstanu tak dlouho. Ale přece jen je to tu! Když jsem loni pořádala soutěž, nikdo se nezúčastnil, a tak letos ji dělat nebudu… jen popřeji blogu za sebe všechno nejlepší a snad dalších deset let spolu vydržíme s novými kapitolami, které život napíše :)) A i když to někdy neklape, zadrhává se, nelituji 🙂 Takže ještě jednou… všechno nejlepší a děkuji, že tu jsi!

V prosinci tohoto roku by měl blog oslavit své desáté narozeniny, což je krásné, ale já nevím, zda to vydržím do prosince. Nejen že se momentálně potýkám s technickými problémy, které blog provází, tak mám i méně času a po pravdě i nálady. Nebaví mne nahrávat jednu fotku na čtyřikrát či psát články znovu a znovu. Už toto mne odrazuje, proto jsem přestala tolik přidávat články. Mrzí mne to, hodně mne to mrzí, ale co se dá dělat… neříkám, že končím úplně, jen už tu nebude tolik článků… bude jich méně a méně, až jednou to třeba utichne.

Ahojky, dvacátého čtvrtého února jsem napsala článek o tom, jak jsem si založila Instagram profil (článek zde), který je takový blogový 🙂 Prozatím tam mám převážně fotky knížek, ale už jsou tam i tři fotografie z brněnské zoologické zahrady, ale to není to, co jsem chtěla tímto článek říci… když jsem si šestého března koupila očekávanou novinku měsíce března knihu od českého autora Muffin a čaj, dala jsem si fotku knihy do instapříběhu, na který mi odepsal autor knihy, že doufá, že se mi kniha bude líbit! Potěšilo mne to, poděkovala jsem mu, a pak když jsem si dávala fotku na profil (můžete ji vidět pod tímto článkem), tak mi autor knihy dal dokonce srdíčko, že se mu fotka líbí. Udělalo mi to velkou radost, a pak mi další radost udělalo to, že si na svůj facebookový profil dával, že děkuje za fotografie knihy a kladných komentářů… a dával si tam printscreen a moje fotka byla mezi těmi ostatními! Musím se přiznat, že jsem se cítila skvěle, moc mne to potěšilo a zvedlo mi to náladu :))

Focení knížek mne teď hodně začalo bavit a baví mne vymýšlet různé aranžování věcí, aby ta kniha na fotce nebyla samotná. Také mne baví psát k tomu text, aby člověk věděl, o čem to je či jak jsem se ke knize dostala, jak se mi líbí a tak 🙂

Ahojky, již delší dobu jsem přemýšlela nad tím, že si vytvořím veřejný profil na instagramu. Mám tam profil, ale soukromí, kde mé fotky mohou vidět jen ti, kteří mne sledují, ale chtěla jsem dát šanci i fotkám veřejně, například se jedná o fotky knih, o fotky z cest. Přemýšlela jsem, jak to udělat… na jednu stranu jsem chtěla, aby některé mé fotky byly viděny veřejně, ale některé ne… a tak jsem se rozhodla pro založení profilu veřejného a musím říci, že hned má první fotka měla (pro mne) velký úspěch. Neměla jsem žádného sledujícího a nic a najednou srdíčka začala přibývat. Šlo to tedy rychle a já byla ráda, že tuto fotku mohou spatřit i další milovníci této knihy… rozhodla jsem se tento profil používat jako takový blogový 😉

Pokud mne chcete sledovat, nalezte můj profil pod Life by Karamelka.

Já moc články na téma týdne, které si odhlasují blogeři, nepíši… jen když mne opravdu zaujme nějaké téma a to se stalo minulý týden. Tématem bylo absolutní nula. Váhala jsem, ale nakonec článek napsala a jsem za to nesmírně ráda, protože se můj článek (můžeme si ho přečíst zde) dostal do výběru nejlepších článků na toto téma. Koukala jsem na to a nemohla uvěřit… to je prostě něco skvělé a opravdu mne to potěšilo 🙂 Díky tomu si mohu i k článku umístit speciální ikonu, která to i říká.

Na celý výběr i s odkazy se můžete podívat zde.

Ráda bych Vám všem popřála krásné prožití svátků vánočních, snad tento čas strávíte se svými blízkými, milovanými a všemi těmi, na kterých Vám záleží 🙂 Snad pod stromečkem najdete to, co jste si přáli, a pokud ne, tak nesmutnite… není to jen o dárcích a zkuste se zaradovat z těch, které tam najdete 🙂 Také Vám přeji šťastný nový rok a všechno dobré do nového roku.

Ahojky, musím se přiznat, že dnes po delší době jsem oběhla blogy, které jsem pravidelně čítávala a nemile mě překvapilo, že většina z nich skončila. Na některých byl článek věnovaný konci, bylo tam odůvodnění, ale některé tam neměly nic… jen článek starý dva měsíce, který jsem třeba už četla. Je to škoda, ale je pravdou, že ani já nemám teď pořádně čas se věnovat blogu. Není to jen tím, že jsem ve třetím ročníku bakalářského studia, ale také je to skrze praxi, brigádu a náladu…

V mém životě se hlavně udála jedna velká změna, které jste si mohli již všimnout. U některých fotočlánků si můžete přečíst, že jsem dané místo navštívila s přítelem. Dříve když jsem viděla, co mi provedla kamarádka poté, co si našla přítele, jsem si řekla, že nikoho nechci. Řekla jsem si, že chci být sama a věnovat se přátelům. Jenže pak se ve mně něco zlomilo a já si udělala profil na seznamce. On byl jeden z prvních, co mi napsal… sedli jsme si a já jsem dva měsíce šťastně zadaná. Ze začátku to byla pro mne velká novinka, každé ráno jsem si říkala, že mám přítele, že je to neuvěřitelné… teď je to pořád sice neuvěřitelné, ale už si to více uvědomuji.

I když na sebe nemáme tolik času, kolik bych si přála, protože oba víme, že škola je momentálně na prvním místě (občas potřebuji postčit, že to tak je), jsem nesmírně šťastná a můj pohled na svět se trochu změnil. Některé věci vidím jinak než dříve, ale jinak jsem pořád stejná… a nebojte, nehodlám blog opustit. Ano, teď se mu nevěnuji tak naplno jako dříve, ale věnuji se mu stále a nebojte, hodláme s blogem oslavit jeho deváté narozeniny 😉

Je to neuvěřitelné, ale letos v prosinci (přesně za dva měsíce) už to opravdu bude devět let, co tento blog existuje, co existuje tento můj malý svět. Neříkám, že někdy to neskřípe… ano, někdy je krize, ale stále jsme tu pro vás 🙂 Už jsem přemýšlela nad pozvánkou a oslavou, kterou bych chtěla udělat trochu netradiční. Ale to předbíhám, uvidíme, co vymyslím, ale určitě se můžete už těšit 😉