Miluji vodu, plavání, nesnáším sebe v plavkách. Už to, že jsem začala se synem chodit na plavání, byl pro mě obrovský krok. Přes léto plavání bohužel nemáme a já nechci, aby o to syn přišel, když to tak miluje. Takže… překonala jsem se a zašli jsme si se synem k vodě.
Pokračovat ve čtení „Deník maminky – překonávám se“I když jsem už několikrát jela sama se synem autem, netroufnu si na neznámé trasy a na delší. Zatím jsme jeli sami na plavání a na zahrádku a jsem na sebe opravdu pyšná, že jsem se tak do řízení pustila. Ale jinak cestujeme hromadnou dopravou, a to je pro mě stresující.
Pokračovat ve čtení „Deník maminky – cestování“Stále tomu nemohu uvěřit a pro mě to opravdu uteklo rychle. Syn na začátku dubna oslavil první rok. Už má rok a za ten rok je vidět jeho velký posun. Stává se z něj skvělý parťák a to nejen na cestování. Dovolenou v Jizerských horách zvládl opět úžasně, i když teď více vnímal než loni na podzim. Bála jsem se cesty tam a zpět, nocí, večeří, ale vše jsme zvládli.
Pokračovat ve čtení „Deník maminky – narozeniny“Nikdy mi nedošlo, jak se mámy mohou cítit osamoceně i odstrčeně, dokud jsem se sama nestala maminkou.
Pokračovat ve čtení „Deník maminky – psychická únava“Od listopadu loňského roku se synem chodíme jednou týdně na plavání. Pro vodu se nadchnul, miluje ji, užívá si každou chvíli v ní a já díky němu překonávám sama sebe. Kurz měl deset lekcí, které nám už skončily, ale protože to má opravdu rád, zapsala jsem ho na pokračující kurz. Ten nám začal začátkem února a hned na první lekci jsem musela potlačit své pocity.
Pokračovat ve čtení „Deník maminky – plavání“