Rubrika: Na slovíčko s Karamelkou

Ahojky,

další měsíc se nám blíží ke konci, a jak jsem psala, že mi duben uběhl rychle, tak květen byl v tomhle ještě horší. Do práce už alespoň chodíme v plné sestavě a bez omezení, pokud nepočítám respirátory. Musím se přiznat, že mě děsila představa otevření. Vůbec jsem si nedokázala představit, jak to lidé vezmou, kolik jich přijde a zda na to budeme nějak připraveni. Nebylo to tak hrozné. Zákazníci milí. Byli rádi, že se mohli konečně vrátit a nemusejí už tolik nakupovat přes e-shop. Snad se vše postupně vrátí do normálu a člověk si oddechne. Jak to máte vy?

Minulý týden jsme si i vyrazily s kamarádkou na zahrádku na snídani. Bylo to tak skvělé, osvobozující, ale kromě procházek jsem žádný výlet nestihla. Časově byl květen dost napěchovaný a náročný. A obávám se, že červen nebude jiný. Vypovídá o tom i to, že jsem přečetla za květen jen jednu knihu. Mám teď sice rozečtené dvě, ale do jedné se nemohu začíst a druhá se čte těžce. Musím si od ní dávat pauzy. Stává se vám to? Když se do knihy nemůžete začíst, odložíte nebo nutíte se číst dál?

Teď momentálně ani nemám moc nápady na články, ale nebojím se. Ve správný čas to zase přijde. Inspirace je všude kolem, stačí se jí jen dotknout 🙂 Jak se s tím vypořádáváte vy, když nejsou nápady?

Ahojky,

jak se máte? Jak to vše zvládáte? Musím se přiznat, že na sobě cítím únavu z toho všeho, nejen fyzickou, ale hlavně psychickou. Ztratila jsem naději, že by třeba brzy mohlo být lépe. Tak doufám, že se máte lépe než já. Ale to odbíhám od hlavního tématu článku.

Stále se seznamuji s možnostmi blogu a s některými věcmi mi pomáhá manžel. Poslední změnou, co jsme spolu provedli bylo přidání do postranního menu seznam nejpoužívanějších štítků. Bude se to postupně měnit, jak budou přibývat články. Nejnovější štítek, který jsem začala používat je tipy na dárky. Začalo to nejdříve tipy na vánoční dárky, ale říkala jsem si, že se to hodí celoročně. Navíc si to tu mohu schovat i pro sebe jako inspirace. Zatím v menu vidět není, ale brzy se tam objeví, protože mám pod tímto štítkem připravené články.

Ještě uvažuji, že bych do postranního menu vložila pár slov o sobě, abych se vám čtenářům blogu trochu představila, ale nevím, co tam napsat a nevím, zda je to vůbec dobrý nápad. Co si o tom myslíte vy? Co byste tam napsali?

Ahojky,

jak se vám vede? Po měsíci volna zase chodím do práce, sice s omezením, ale nějak fungujeme. Ještě než jsem se ale vrátila do práce, zkusila jsem opět kynuté těsto. Loni v listopadu se mi povedlo udělat Honzovy buchty, ale pak jsem kynuté těsto zase odsunula. V prosinci jsem si vyhlédla krásnou kuchařku Moje nejsladší vzpomínky od Máma peče. Autorka vede i blog, na kterém má recepty. Nejdříve jsem si chtěla nějaký recept vyzkoušet, než si kuchařku koupit. Nakoupila jsem si na máslové loupáčky, které jsou také z kynutého těsta, ale nakonec jsem se k nim nedostala. Přesto jsem si kuchařku nechala naložit pod stromeček od Ježíška. Po jejím prohlédnutí jsem si vybrala několik receptů, které bych chtěla v nejbližší době vyzkoušet, mimo jiné i ty máslové loupáčky.

Koupila jsem si droždí, sebrala odvahu a pustila se do tvoření loupáčků. Měla jsem strach, že mi těsto nevykyne. Stále mám z něj respekt, ale povedlo se. Dokonce se mi povedlo, že loupáčky vypadaly jako loupáčky a chutnaly taky tak. Byly krásně nadýchané a čerstvé byly nejlepší. Loupáčky měly takový úspěch, že o několik dní později jsem je dělala znovu, abych je odvezla rodičům. I ty se mi povedly akorát některé už neměly tak hezký tvar. Chuťově však byly dobré, a jak říká můj manžel… na vzhledu nezáleží, důležitá je chuť.

Jsem na sebe fakt pyšná, kynuté těsto se stává mým kamarádem a já mám vyhlédnuté další recepty, které bych z kynutého těsta chtěla zkusit. Nedávno jsem s kamarádkou zkoušela i koblížky, které si můžete prohlédnout na fotce doplňující tento článek. Recept byl ze stejné kuchařky jako loupáčky akorát jsme si je naplnily nutellou a ty byly také moc dobré. Už se těším na další nové zkušenosti s pečením 🙂

Ahojky,

než v pondělí opět nastoupím do práce, povedlo se mi dát blog do pořádku. Prošla jsem všechny články, které byly přeneseny ze starého blogu a hodně jsem jich musela smazat, protože se mi nepřenesly fotky a obrázky. Také jsem musela smazat povídky, které začínaly třeba od půlku. Bohužel se mi nepřeneslo šest let fungování blogu, proto jsem musela spoustu rubrik upravit a nevím, zda třeba povídky nepřidat znovu. I když možná bude lepší, když zůstanou zapomenuty. Byly psané před nějakým časem a je to na nich dost znát… spíše si je nechám pro sebe.

Ale včera jsem dodělala poslední úpravy. Vsadím se, že mě později napadnou nějaké alternativy, tak uvidíme, zda se mi to bude chtít předělávat. Stále se totiž seznamuji s fungováním svého blogu, ale už si docela rozumíme a vyhovuje mi to. Postupně přicházím na nové věci a vlastně mě to těší. Blog mě díky tomu umí překvapit a zatím to bylo v dobrém slova smyslu, takže jen tak dále.

Jak jste na tom vy? Stále blog upravujete nebo už máte finální verzi?

Ahojky,

jak se vám daří? Já jsem již třetí týden doma a musím se přiznat, že si to zatím dost užívám. Máme na sebe s manželem více času, mám více času na čtení a věnování se domácnosti. Konečně jsem se odhodlala a zkusila kynuté těsto, které mne tak dlouho děsilo.

Již jednou jsem ho zkoušela a skončilo v koši. O prázdninách jsme si s kamarádkami udělaly pečící den a vyzkoušely jsme ho. Jedna z kamarádek peče ve velkém, takže ho umí a podělila se s námi o své zkušenosti. Povedlo se nám, sepsaly jsme si recept a já to stále odkládala. Z kynutého těsta mám respekt a bojím se, ale když se mi podařilo udělat věnečky z odpalovaného těsto… řekla jsem si, že to zkusím. Vše jsem si nakoupila a odkládala to dál 😀 Ale nakonec jsem si řekla, že už dost a jdu do toho. Vše jsem dělala podle receptu, byly to tedy nervy, ale výsledek…

Já to dokázala! Těsto krásně vykynulo a já upekla Honzovy buchty s povidly. Opravdu mě to moc potěšilo a o to víc jsem byla ráda, když jsem buchty vezla rodičům na ochutnání. Maminka zavzpomínala na dětství a to bylo úžasné. Už jen za tohle to stálo. Slíbily jsme si, že je pak vyzkoušíme spolu, protože maminka z kynutého těsta má také respekt a nedělá ho. Stejně tak jsem už mamince slíbila, že ji naučím odpalované těsto. Na to se těším, až spolu budeme kuchtit a já budu moct něco naučit ji, protože jinak vše učí maminka mě… takhle jí mohu také něco předat a ukázat 🙂

Už jsem koukala na další recepty z kynutého těsta. Je toho více, co bych z něj chtěla zkusit, a tak jsem ráda, že mám tu možnost. Ještě zkusím udělat znovu ty buchty, abych měla jistotu, že to nebyla náhoda, a pak zkusím třeba máslové loupáčky, které jsou na seznamu dále 😉