Deník maminky – narozeniny

Stále tomu nemohu uvěřit a pro mě to opravdu uteklo rychle. Syn na začátku dubna oslavil první rok. Už má rok a za ten rok je vidět jeho velký posun. Stává se z něj skvělý parťák a to nejen na cestování. Dovolenou v Jizerských horách zvládl opět úžasně, i když teď více vnímal než loni na podzim. Bála jsem se cesty tam a zpět, nocí, večeří, ale vše jsme zvládli.

Pokračovat ve čtení „Deník maminky – narozeniny“

Deník maminky – plavání

Od listopadu loňského roku se synem chodíme jednou týdně na plavání. Pro vodu se nadchnul, miluje ji, užívá si každou chvíli v ní a já díky němu překonávám sama sebe. Kurz měl deset lekcí, které nám už skončily, ale protože to má opravdu rád, zapsala jsem ho na pokračující kurz. Ten nám začal začátkem února a hned na první lekci jsem musela potlačit své pocity.

Pokračovat ve čtení „Deník maminky – plavání“

Na slovíčko

Ahoj,

musím se přiznat, že mě bavilo a pomáhalo mi psát o kondičních jízdách, které jsem loni absolvovala. Dle reakcí a komentářů soudím, že i vás to bavilo. Moc děkuji za podporu, které se mi dostalo a ráda bych Vám řekla, že řídím. Ano, snažím se. Řídím kratší trasy, muž vždy na sedadle spolujezdce, ale jeho klid a rady mi opravdu pomáhají se posouvat dál a zlepšovat se. Občas si také dám tu počítačovou hru, abych nevyšla ze cviku a řídila bez stresu. Stále tomu nemohu uvěřit, ale syn je mi opravdu skvělou motivací.

Což mě přivádí k hlavní myšlence tohoto článku. Ze všeho nejdříve Vás chci ujistit, že nechci z tohoto svého světa udělat jen maminkovský blog. Potřebuji i před tímto někam utéct, ale vypsání mi opravdu pomáhá, a tak jsem vytvořila novou rubriku Deník maminky. V hlavním menu ji najdete pod Na slovíčko. Budu s Vámi sdílet více ze své nové role a to zcela upřímně a bez cukrbliků. Jako introvert se dostávám do situací, které mi nejsou vůbec příjemné, například je pro mne těžké jen jet někam s kočárkem v dopravním prostředku.

Těšíte se nebo raději tyto články vynecháte?

Deník autoškoly – čtvrtá kondiční jízda

O víkendu jsem oba dva dny řídila. V sobotu cesta byla kratší a rozkouskovaná. Přišlo mi, že jsem to zvládla lépe než v neděli. Nedělní jízda na mě byla moc. Jedno auto na mě zatroubilo, ale nevím proč… jelo za mnou v obci, já jela nad čtyřicet, tak jestli mu to přišlo málo a chtěl, abych jela padesát a více. No a pak na mě zatroubilo druhé auto, kterému jsem vjela do pruhy… naštěstí se nic nestalo, ale dost mě to rozhodilo. Mým hlavním problémem s řízením je, že nedokáži odhadnout kdy začít točit volantem a jak moc. A pak se stává tohle… po té jízdě mám opravdu strach znovu za volant sednout. Nechci ublížit.

Pokračovat ve čtení „Deník autoškoly – čtvrtá kondiční jízda“