Dopisy protkané láskou – 2. stránka

Prosinec 5, 2015Březen 12, 2021

Ta, která žije ve světě knih píše podruhé

Má kniho nejoblíbenější,

—

nemusíš mít strach vyjádřit slova v básni. Zahřála mě u mého srdce. Tvůj dopis voněl tvou vůní, připomíná mi přírodu, les a volnost, kterou cítím s touto knihou. Cítím s ní, že je vše možné, a tak se nemusím bát psát tyto řádky.

—

Můj neposedný pramínek vyslechl tvou domluvu a poslední dobou mě již nezlobí. Děkuji Ti. Ráda bych Tě o něco požádala, ale nevím, zda je to na místě. Přála bych si, abys své vlasy nestříhal a nezakrýval své pihy. Jsou to věci, které Tě dělají tím, čím opravdu jsi. Takového Tě chci poznat. Chci poznat Tvou pravou tvář, neskrývej své city přede mnou ani svou minulost. Vše, co se stalo, Ti pomohlo být tím, čím jsi, ať je to dobré či zlé. Nikdy se nedějí jen ty dobré věci.

—

I v knihách není jen dobré, ale je tam i zlé, protože bez zla by nemohla být rovnováha, a proto věřím, že i když máš v sobě skrytou bolest, poznáš radost, která tuto bolest vyváží. Bude mi potěšením být součástí té radosti.

—

P. S. Oslovení Knihulka ve mně vyvolalo příjemné rozechvění. Nemohla jsem uvěřit, že opravdu držím v rukou dopis od tebe.

—

Tvá Knihulka

—

Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))

Říjen 23, 2015Březen 12, 2021

Ten, který chce být knihou v jejích rukou píše poprvé

Knihulko,

mé oči jsou bránou do světa, který když spatříš, možná utečeš. Bojím se toho. Avšak mě potěšilo, že jsi tam spatřila i lásku, kterou jsem donedávna zavrhoval.

—

Chtěl jsem se ostříhat, ale neudělám to. Rád bych, aby sis omotala můj pramínek a zatahala mě za něj. Já bych ti rád dal ten tvůj neposedný pramen za ucho. Všiml jsem si, že tě neustále zlobí. Zkusil bych mu domluvit.

—

Nikdy jsem si své pihy nepočítal. Nevěřil jsem, že by se to někomu líbilo. Když v zimě zasvítí sluníčko, jsou vidět a já blázen se je snažím schovávat.

—

Vidíš ve mně to, co ostatní ne. Tvá slova dokáží zahřát u srdce a já se cítím více cenný. Jen nevím, zda dokáži napsat slova, která by zahřála i tebe. Přemýšlel jsem, že vezmu nějaký výňatek z knihy, ale nemuselo by to být vyjádřeno tak, jak to myslím já.

—

Nebudu se dál bát

Svá slova v básni vyjádřit zkusím,

Snad se nebudeš smát,

Ale já to napsat prostě musím:

Ve snu jsi mě navštívila,

Svoji lásku mi prozradila.

Úsměv na rtech ti hrál,

a já už se nebál.

Věděl jsem, že už nebudu sám,

Své srdce ti na dlani dám.

—

Ten, který chce být knihou ve tvých rukou

—

Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))

Říjen 10, 2015Březen 12, 2021

Ta, která žije ve světě knih píše poprvé

Když jsem tě spatřila poprvé, myslela jsem, že sním. Tvé oči jsou dveře do tvé duše a já viděla bolest, kterou v sobě máš, ale viděla jsem i lásku, kterou tam máš zapsanou. Nevím, pro koho ji tam máš, ale budu doufat, že je pro mě.

—

Když zavřu oči, vidím tvé kučeravé vlasy a nejraději bych si omotala jeden tvůj pramínek kolem prstu a zatahala tě. Spatřila bych tvůj úsměv a viděla ty roztomilé ďolíčky, které se ti vždy udělají, když se usmíváš či směješ. A když se směješ dlouho, zčervenají ti tváře. Vypadá to, jako by ses styděl, ale vím, že tomu tak není. Víš, co mi tvé tváře připomínají? Připomínají mi barvu červánků, při tom nejkrásnějším západě slunce.

—

Pamatuji si, jak jsi mě poprvé oslovil, a mě poskočilo srdce. Už v tu chvíli jsem si všimla tvých pih kolem nosu, ale jsou vidět jen a pouze, když se opálíš v obličeji. Řekla bych, že je to kouzelné, protože jsi díky tomu záhadnější a já se už tolikrát chtěla zeptat, jestli sis je někdy počítal.

—

Ráda bych tě pohladila po tvých plných rtech, ráda bych se jich dotkla svým rtem a přejela po nich jazykem, abych zjistila, po čem chutnají. Vsadím si, že chutnají po vanilce, nebo spíše po karamelu, protože jsi sladký jako karamel.

—

Přála bych si tě opět potkat, abych ti mohla pohlédnout do očí a zjistit, jestli tvá duše netrpí. Přála bych si pohlédnout do tvých očí a uvidět tam tvůj svět.

—

Ta, která žije ve světě knih

—

Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))

Září 26, 2015Březen 12, 2021

Prolog

Knihovna je místo, kde se protínají různé příběhy a nejen ty knižní. Je to místo, které může sblížit dva náhodné čtenáře a může jim pomoci překonat prvotní strach. Tento příběh začal v jedné nenápadné knihovně, kde se každý našel.

—

Ona stála u police a vybírala si knihu. On si šel pro již vybranou knihu, a přesto se setkali u té jedné a samé knihy. Takhle kniha je spojila, takhle kniha se stala útočištěm pro jejich dopisy a pomocnicí v jejich lásce.

—

Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))