Knihulko,
mé oči jsou bránou do světa, který když spatříš, možná utečeš. Bojím se toho. Avšak mě potěšilo, že jsi tam spatřila i lásku, kterou jsem donedávna zavrhoval.
—
Chtěl jsem se ostříhat, ale neudělám to. Rád bych, aby sis omotala můj pramínek a zatahala mě za něj. Já bych ti rád dal ten tvůj neposedný pramen za ucho. Všiml jsem si, že tě neustále zlobí. Zkusil bych mu domluvit.
—
Nikdy jsem si své pihy nepočítal. Nevěřil jsem, že by se to někomu líbilo. Když v zimě zasvítí sluníčko, jsou vidět a já blázen se je snažím schovávat.
—
Vidíš ve mně to, co ostatní ne. Tvá slova dokáží zahřát u srdce a já se cítím více cenný. Jen nevím, zda dokáži napsat slova, která by zahřála i tebe. Přemýšlel jsem, že vezmu nějaký výňatek z knihy, ale nemuselo by to být vyjádřeno tak, jak to myslím já.
—
Nebudu se dál bát
Svá slova v básni vyjádřit zkusím,
Snad se nebudeš smát,
Ale já to napsat prostě musím:
Ve snu jsi mě navštívila,
Svoji lásku mi prozradila.
Úsměv na rtech ti hrál,
a já už se nebál.
Věděl jsem, že už nebudu sám,
Své srdce ti na dlani dám.
—
Ten, který chce být knihou ve tvých rukou
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))