Miluji pohled na mihotající se prsty po klávesnici. Miluji pohled na otevřený prázdný soubor a já dokáži vytvářet slova. Vytvářím příběh. Je jen na mě, jak to začne, a jak to skočí. Je na mě, co svému hrdinovi provedu. Mohu jej zabít, zranit nebo ho nechám zamilovat. Jeho život je v mých rukou. Co když někdo píše tam nahoře, jak bude probíhat náš život? Třeba někdo o nás také píše v prázdném souboru. Najednou si řekne, že je to nudný život a provede nám něco? Co když jsme jen hrdiny v něčí hlavě? Třeba někdo jen otevřel soubor a psal.
Sledoval její plné rty. Tolik je miloval a nedokázal se od nich odtrhnout. Hýbaly se. Nejspíše říkala něco důležitého, protože když se rty přestaly hýbat, neusmívaly se. Zvedl oči, aby jí koukl do očí. Usmál se na ni. I ona se usmála. Podíval se zase na rty. Všiml si, že se usmívá tak silně, až jí vykukují zuby bílé jako perličky. I já se zazubil. Začala zase hýbat rty. Jemně se kousla do spodního rtu a olízla si rty. Tohle dělala, když byla nervózní. Zvedl jsem zase oči. Nechápal jsem, proč by měla být nervózní. Naklonila se a políbila mě.
Musela jsem z práce dříve. Potřebovala jsem si ještě něco zařídit. Spěchala jsem domů, abych se ještě osprchovala. Sprcha byla rychlá, ale osvěžující v teplém počasí. Uvařila jsem si lehký oběd a spořádala ho v rychlosti. Spěchala jsem na autobus. Rychle jsem se oblékla, učesala a trochu namalovala, ale nic přehnaného. Podala jsem tašku, obula si tenisky a vystřelila ze dveří, ale zapomněla jsem zamknout. Naštěstí jsem se vrátila a svou chybu napravila. Vyzkoušela jsem, jestli je zamknuto. Tentokrát ano, a tak jsem upalovala na zastávku. Kouknula jsem se na hodinky. Zděsila jsem se. Rozběhla jsem se. Stihla jsem to.
Byl krásný letní den a venku svítilo slunce. Obloha byla bez mráčků. Otevřela skříň. Vzala si svůj béžový klobouček. Ze stolu vzala sluneční brýle a také knihu. Ještě pod paži vzala puntíkovanou deku a vyběhla šťastná do trávy. Rozložila deku. Nasadila si klobouček. Dala na oči sluneční brýle a otevřela knihu. Přičuchla k jejím stránkám. Vůně novoty. Kniha byla nová a ona se těšila, až se ponoří do jejího světa. To na tom milovala. Lehla si na deku bříškem. Položila před sebe knihu. Otevřela ji na první stránce. Usmála se. „Kapitola první aneb vítej v mém světě,“ zašeptala. Začala číst.
