Nedokázala si přiznat, že by ji někdo mohl milovat. Nevěřila tomu. Přišlo jí to směšné, a přesto tu byl on. On, který by jí snesl modré z nebe. On, který by ji miloval jako nikdo. On, který ji považoval za pravou, ale ona… ona to neviděla. Ne, nechtěla to vidět. Nevěřila tomu, co vidí. Smála se tomu. Bála se toho. Nečekal na ni. Život mu proplouval mezi prsty. Více času jí dát nemohl. Chtěl žít, chtěl nějakou ženu milovat. Když se rozhodla, když se přestala bát, když začala vidět to, co nechtěla… už bylo příliš pozdě. Nechala si lásku uniknout.Strach z neznámého
Nedokázala si přiznat, že by ji někdo mohl milovat. Nevěřila tomu. Přišlo jí to směšné, a přesto tu byl on. On, který by jí snesl modré z nebe. On, který by ji miloval jako nikdo. On, který ji považoval za pravou, ale ona… ona to neviděla. Ne, nechtěla to vidět. Nevěřila tomu, co vidí. Smála se tomu. Bála se toho. Nečekal na ni. Život mu proplouval mezi prsty. Více času jí dát nemohl. Chtěl žít, chtěl nějakou ženu milovat. Když se rozhodla, když se přestala bát, když začala vidět to, co nechtěla… už bylo příliš pozdě. Nechala si lásku uniknout.
Nerada chodím do sklepa. Ta temnota. Zužuje mne. Svazuje. Mám strach. Srdce mi tluče rychle, dech je zrychlený. Vím, že tam musím. Musím až do té nejtemnější části. I když se tam dá rozsvítit, světlo nepokryje celou místnost. Nesnáším to. Nenávidím. Vím, co se stává ve sklepení, jako je to naše. Vím to. Dívám se na horory. Někde v rohu číhá netvor, vrah, psychopat a čeká… čeká, až půjdu dolů. Čeká na správnou příležitost, a pak… pak mne omráčí, rozčtvrtí, sní, pohřbí nebo mě bude mučit, dokud nezemřu na zranění. Dnes to ale nebude. Beru zavařeninu a vybíhám schody nahoru.
Toužil jít na piknik se svojí partnerkou, ale nevěděl, jak by to vzala. Ona raději šla do kavárny a ne, do přírody. Ale nevzdal se, když sehnal piknikový košík, sbalil do něj jen to nejlepší. Vybral deku, kterou měla ráda a vydal se jí naproti do práce. Jejím výrazem překvapení se nedal zaskočit, vzal ji za ruku a kráčeli společně do parku. Rozprostřel deku a vyzval ji, aby usedla. Vytáhl dvě skleničky a nalil víno, po té vytáhl sýr a jiné vhodné dobroty k vínu. Popíjeli, povídali si a byli šťastni, a tak trávili každou sobotu, na dece v parku.
V ruce žiletku a v mysli lásku. Přehrávala si, co udělala špatně. Vždyť chtěla mít jen přátele. Někoho, na koho by se mohla vždy obrátit. Jen chtěla někomu věřit. Samota ji tížila, přímo ji sžírala. Přiložila si žiletku k zápěstí. Nemusela na tento čin dlouho hledat odvahu. Jinou cestu již neviděla. Jinou cestu vidět nechtěla a možná jiná cesta ani už nebyla. Jen chtěla, aby ji měl někdo rád. Copak je to tak těžké? Copak je tak těžké najít si někoho, kdo tu pro vás bude vždy? Ano, je! Trhla a nechala svůj život odnášet na vytékající krvi ze zápěstí.