Sklepení

Nerada chodím do sklepa. Ta temnota. Zužuje mne. Svazuje. Mám strach. Srdce mi tluče rychle, dech je zrychlený. Vím, že tam musím. Musím až do té nejtemnější části. I když se tam dá rozsvítit, světlo nepokryje celou místnost. Nesnáším to. Nenávidím. Vím, co se stává ve sklepení, jako je to naše. Vím to. Dívám se na horory. Někde v rohu číhá netvor, vrah, psychopat a čeká… čeká, až půjdu dolů. Čeká na správnou příležitost, a pak… pak mne omráčí, rozčtvrtí, sní, pohřbí nebo mě bude mučit, dokud nezemřu na zranění. Dnes to ale nebude. Beru zavařeninu a vybíhám schody nahoru.