Na místo přijel i „můj“ instruktor a řekl jí, ať si na mě dává pozor, a pak řekl mně, že mu nemám udělat ostudu. Nevím, jestli mě to mělo uklidnit, ale udělalo to přesný opak. Nechtěla jsem mu udělat ostudu, snad jsem se za těch našich devíti jízd něco naučila, ale bohužel jiný instruktor, jiná cesta, jiné poměry.
Cesta by mi nevadila, ale se zbytkem byl menší problém. Instruktorka působila příjemně, v autě příjemná byla, za to jsem byla moc ráda. Cítila jsem se klidnější, ale i tak jsem měla trochu nervy na pochodu.
Má největší chyba, kterou se mi daří dělat, je že když zastavuji na stopce, zastavím moc brzy a nenajedu si do výhledu, takže nic nevidím. Na to si musím dávat pozor. Další mnou chybou je, že vím, že je přednost zprava a ano, koukám do těch ulic, ale nikdy nepřibrzdím a to u zkoušky musím, jenže instruktorovi to nevadilo, když jsem to nedělala, takže je těžké se to odnaučit. Musím si tedy hlídat, že když je přednost zprava, nejen, že kouknu do ulice, ale také přibrzdím. Dále když je značka „dej přednost v jízdě“, tak já koukám na stranu, přibrzďuji, ale netočím volantem tím směrem, kterým potřebuji. Takže když odbočuji doprava, tak najíždím do protisměru. Když na světelné křižovatce odbočuji doleva, tak moc najedu a auta, která jedou rovně, se tam pomalu nevlezou. Dneska mi to nevyšlo s trolejbusem málem, takže i to si musím hlídat.
Co se mi dnes dařilo, bylo hlídání si stran v úzkých uličkách a také se mi povedlo dvakrát zaparkovat. Instruktorka mi poradila, co mám u zkoušky dělat a také mi řekla, jak dát komisaři znamení, že je zaparkováno. To jsem vůbec s instruktorem nedělala, takže jsem ráda, že jsem ji dnes měla a vím nové věci, které se mi hodí ke zkoušce, která se kvapem blíží.
Jednou mi auto „chcíplo“, ale musím se přiznat, že mi vypadlo, proč se to stalo, ale vím, že mi „chcíplo“. Také na mě dnes jedno auto troubilo, ale nemělo důvod, protože jsem jet stejně nemohla, takže jsem nezdržovala provoz. Také jednou na mě ukazovali policisté, že mi nesvítí světla, tak se instruktorka ptala, jestli je mám zapnutá a ano, byla, ale když jízda skončila a já zaparkovala, vše vypnula, zajistila a balila se, tak instruktorka si zapnula světla a šla se podívat, tak zjistila, že opravdu nejdou. Ale má vina to nebyla, protože byly zapnutá, ale nejela.
Po dnešní jízdě se cítím docela „vyšťavená“, protože jsem nemocná, svítilo mi sluníčko do očí a myslím si, že na to opravdu nemám. Vliv okolí mě o tom neustále přesvědčuje a já tomu vážně začínám věřit. Nevím, do čeho jsem se to pustila.
Další jízdu mám 6. 3. 2015, což je pátek.
S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))