Deník autoškoly – devátá jízda

2. 2. 2015 – První negativní zjištění bylo, že jsem si zapomněla vzít tenisky, do kterých se v knihovně přezouvám ze zimních bot. V teniskách se mi řídí moc dobře a zimní boty mám vyšší, takže se mi špatně pracuje s pedály. Druhé zjištění byla nepříjemná mlha, které naštěstí do odpoledne opadla, ale čekala mě čtvrt hodinová chumelenice, kterou jsem zvládla.

Opět jsem si četla v knihovně a začetla jsem se, že jsem málem nestíhala, ale byla jsem rychle sbalená a vše jsem krásně stihla. Navíc „můj“ instruktor jezdí o tři čtyři minutky později, takže to mi dnes hrálo do karet. Poslední dvě nebo tři jízdy se mi nedařilo parkování, ale dnes se mi povedlo zaparkovat hned třikrát na poprvé. Také mě za to pochválil instruktor a ono to zahřeje u srdíčka.

Dnes jsem dvakrát zařadila trojku místo jedničky, takže mi to díky tomu dvakrát „chcíplo“ na semaforu. Já proti semaforům nic nemám, ale nemám ráda, když stojím první a všichni za mnou. Snažím se rychle rozjet, abych nezdržovala. Také mi to jednou „chcíplo“, když jsme se rozjížděli na semaforu, byla jsem třetí nebo čtvrtá, a auto přede mnou popojelo kousek a zastavilo. Ve mně tak hrklo, že jsem prostě nevím, co dělala, instruktor na mě zvyšoval hlas, ať zastavím a já prostě dupla na brzdu a on také.“Chcíplo“ mi to a já byla celá vyděšená. Prostě jsem zpanikařila a nevím, proč. Umím zastavovat na přechodu, na semaforu, když odbočuji nebo vyjíždím, ale v ten moment jsem prostě nevěděla, co udělat. Pak teda instruktor klidným hlas, ať jsem v klidu, pořád mi říkal klid. Naštěstí se nic nestalo.

Také jsem parkovala předkem, ne couváním. Já ho nepochopila a chtěla couvat a on, že chce, abych zaparkovala předkem, ale také dobrý. Doufám, že mi to parkování půjde i na zkoušce. Už mi chybí jen pět jízd, pak pár dnů volna a zkouška.

Nepoučil se a zase se ohnul, aby si spravil botu a mně tam blikla oranžová, tak jsem zabrzdila a bum. Bouchl se o palubní desku. Oba jsme se smáli a říkal mi, že mu to dělám schválně, ale přece to neprojedu.

Jela jsem i na čtyřku a několikrát na trojku. Má nejvyšší dnešní rychlost byla osmdesátka. A i přes chyby, které jsem dnes dělala, jsme si trochu povídali a několikrát mě pochválil. Byla to tedy klidná jízda, až na jedno moje zpanikaření, ale zítra si beru tenisku, protože se mi opravdu v zimních botách řídilo nepohodlně.

Také mi dnes říkal Lucíku a občas Lucinko. A ještě jedna menší zajímavost, dnes jsem se lepila vlevo, ne vpravo, jak mívám ve zvyku.

Další jízdu mám 3. 2. 2015, což je zítra (v úterý).

S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.