11. 1. 2015 – Dělám to pro sebe ne pro ty, kteří mi řeknou na rovinu, že se mnou v životě do auta nesednout. Dělám to pro sebe, abych usnadnila sobě cestování, abych mohla někam jet, když budu potřebovat a ne říkat si o pomoc. Dělám to proto, že ho budu potřebovat, a že ho chci. Dělám to, protože se chci přiblížit ke svému snu, a protože chci být samostatnější.
15. 1. 2015 – Stavovala jsem se v autoškole kvůli plánování jízd na únor. Zbývalo mi jich šest, naplánovali se a díky tomu už vím i datum, kdy se koná má závěrečná zkouška. Chvilku jsem přemýšlela, jestli hned přijmout první datum, které mi bylo nabídnuto, ale pak mi došlo, že nač to odkládat. Pak by byla zkouška daleko od mé poslední jízdy a já bych vše zapomněla. Proto jsem tedy nakonec první stanovené datum přijala a zapsala si jej. Díky tomu mohu v březnu už vlastnit vyzvednutý řidičský průkaz. Nemohu tomu uvěřit, že je to možné, že už je to naplánované. Samozřejmě se musím začít učit, sice mám ještě měsíc a ždibíček, ale nechci to nechávat na poslední chvíli a ráda bych jej udělala na poprvé. Nejen abych ukázala nedůvěřivým lidem v mém okolí, že na to mám, ale také hlavně kvůli sobě.
Nikdo se se mnou projet nebyl, bylo mi to slíbeno na čtvrtek, tedy na dnešek, ale o půl sedmé si nikdo ten čas nenašel. Mrzí mě to, ale bohužel s tím nic neudělám. Doufám, že to zítra zvládnu.
Edit 20:35 – Nakonec o půl osmé se konečně našel čas a jeli jsme u nás po polní cestě, která je hrbolatá, ale já se chtěla naučit hlavně rozjezdy. Jezdili jsme půl hodiny a ani jednou mi to „nechcíplo“. To mi udělalo radost. Jen se stále rozjíždím pomalu a nejsem si moc jistá. Také moc držím spojku a po tmě auto neznám, takže jej tak rychle neovládám. Doufám, že zítřejší jízda bude v pořádku a nic se nestane.
S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))